Čtenářský koutek pro duši
Asi málokdo miluje slovo „morálka“. Tento pojem evokuje bezduché plnění pravidel slušného chování. Mnozí ale tuší, že bez určitých pravidel žádná společnost neobstojí. Jde o postoje, které možná nejsou nikde přeměněny do zákonů a trestů za porušení, ale staví na vnitřní motivaci každého člověka. Jaký je Ježíšův morální kodex, který odkazuje křesťanům? Proč ho naplňovat?
"Vám, kteří posloucháte, říkám: Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vám ubližují. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou; kdo ti bere plášť, tomu neodpírej ani šaty. Každému, kdo tě prosí, dávej, a kdo ti bere, co je tvoje, od toho nežádej nic nazpátek. jak chcete, aby lidé dělali vám, tak i vy dělejte jim. " Lk 6,27-38
Toto není optional – volitelný doplněk, nýbrž přikázání. Není pro všechny, leč pro učedníky, kterým Ježíš říká: „vy, kteří posloucháte“. On velmi dobře ví, že milovat nepřátele je nad naše možnosti. Avšak proto se stal člověkem, ne proto, aby nás nechal takovými, jací jsme, ale aby nás proměnil v muže a ženy schopné větší lásky, takové, jakou chová Jeho a náš Otec. Tuto lásku Ježíš daruje těm, kdo „ho poslouchají“. A pak je to možné! S Ním, díky Jeho lásce a Jeho Duchu můžeme milovat také my toho, kdo nás nemiluje, i toho, kdo nám ubližuje.
První Adam a poslední Adam (1Kor 15,45-49)
V druhém čtení sv. Pavel hovoří o prvním Adamovi a posledním Adamovi. Nejdřív je to, co je živočišní a teprve pak přijde to, co je zduchovnělé.
Jednotící myšlenkou obou čtení a evangelia je obnovený/znovuzrozený člověk. V prvním čtení David nechtěl zabít krále Saula, Hospodinova pomazaného, i když měl k tomu příležitost. V evangeliu Pán Ježíš mluví o milosrdenství i k nepřátelům, o prokazování dobra těm kdo nás nenávidí, že máme žehnat těm, kdo nás proklínají.
Takto si Ježíš přeje, aby v každém srdci triumfovala Boží láska nad nenávistí a záští. Logika lásky, která vrcholí na Kristově kříži, je rozpoznávacím znamením křesťana a vede nás, abychom šli s bratrským srdcem všem vstříc.
Není nic většího a životodárnějšího než láska, která uděluje člověku veškerou důstojnost, zatímco nenávist a pomsta ji naopak umenšují a tupí krásu stvoření učiněného k Božímu obrazu.
Přikázání odpovídat na urážku a příkoří láskou vytvořilo ve světě novou kulturu. Tato »kultura milosrdenství«, kterou si máme dobře osvojit a praktikovat, »uvádí do života pravou revoluci« (Misericordia et misera, 20). Je to revoluce lásky, jejímiž protagonisty jsou ve všech dobách mučedníci.
7.
neděle v mezidobí C
EVANGELIUM Lk 6,27-38
Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec!
Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec!
Ježíš řekl svým učedníkům:
"Vám, kteří posloucháte, říkám: Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vám ubližují. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou; kdo ti bere plášť, tomu neodpírej ani šaty. Každému, kdo tě prosí, dávej, a kdo ti bere, co je tvoje, od toho nežádej nic nazpátek. jak chcete, aby lidé dělali vám, tak i vy dělejte jim.
Jestliže milujete ty, kdo milují vás, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Prokazujete-li dobrodiní těm, kdo je prokazují vám, co za to můžete od Boha čekat? To přece dělají i hříšníci. Půjčujete-li těm, od kterých doufáte, že vám to vrátí, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby dostali stejně tolik nazpátek.
Ale milujte své nepřátele, prokazujte dobrodiní a půjčujte, a nic nečekejte zpět. Vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec!
Nesuďte, a nebudete souzeni, nezavrhujte, a nebudete zavrženi. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte, a dostanete: míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou se naměří zase vám."
Toto je jeden z nejpozoruhodnějších textů, jaké kdy byly napsány! Naprosto převrací lidské představy o nepřátelích a odpuštění. Vyjadřuje způsob, jakým se na věci dívá Bůh, který nám navzdory našim chybám nic nevyčítá. Tak žil Ježíš, tak zemřel za své popravčí. Tento postoj jeho srdce byl posvěcen jeho Otcem a přivedl ho do věčného života.
Ježíš používá extrémního jazyka, aby zdůraznil důležitost našich vzájemných vztahů. Při jednání s druhými si máme být vědomi toho, že jsme sami od Boha dostali dar odpuštění. Připomíná nám to slova z Otčenáše: Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. Máme-li potíže s druhými lidmi, je dobré prosit za sebe, abychom poznali vlastní chyby, pokud v tom hrají roli, a modlit se za druhé, aby se mohlo projevit jejich lepší já. Jednejte s druhými, jak Bůh jedná s vámi.
Milujte své nepřátele… Nedávno jeden farník z pražské farnosti přistoupil ke knězi s otázkou: „Jak mám v kostele podat pozdravení pokoje jedné významné politické osobnosti, když tohoto člověka považuji za zkorumpovaného a zlého?“ Co s tím? Verš Lk 6,35 je nekompromisní: „Milujte nepřátele… Buďte milosrdní… Odpouštějte!“ Znamená to, že se máme stát naivními hlupáky? Ježíš o hlouposti nemluví. Předpokládá, že učedníci dobře vědí, s kým mluví. Dobrota učedníků nemá sloužit dalšímu zlu zlovolných lidí ani podporovat naivitu. Ale dává šanci i zlým lidem, aby se mohli probrat a okusit, že dobrota existuje a je mnohem lepší cestou než zlo či nenávist, které člověka pohltí a posléze zničí.
