Aby nás Boh vyslyšal, nepotrebuje množstvo našich slov. Zmyslom rôznych cirkvou schválených pobožností napr. deviatníkov, nie je hromadenie slov a presviedčanie Pána Boha. Stačí jedna kratučká prosba, ak je prednesená v Svätom Duchu, teda v správnom postoji. Zmysel deviatníka je priviesť nás ku správnemu postoju, aby sme mohli prijať Boží dar. Viesť nás k väčšej dôvere, aby sme prestali urážať Boha svojou neverou. Správny deviatník by nás mal viesť k tomu, aby sme pri rozjímaní Božieho Slova, poznali vady svojej modlitby a aby sme ich mohli potom odstrániť a dosiahnuť vyslyšanie prosby.
http://www.frantiskani.sk/kazatel/behomroku/na/20.htm
Žena přišla, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!" On jí však odpověděl: „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům."
Ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají ze stolu jejich pánů." Nato jí řekl Ježíš: „Ženo, jak veliká je tvá víra!
Viz Mt 15-21-28
Jak úžasný musí být tento chléb, je-li osvobození dcery od posedlosti ve srovnání s ním pouze drobtem, který spadne ze stolu! A jak bohatý a dobrý musí být tento hostitel, padají-li z jeho stolu takové drobty! Kananejská žena právě vyznala svou víru v tento Chléb a v tohoto Hostitele. Navzdory velkému utrpení v její rodině je vyslyšení její prosby pouze drobtem ve srovnání s velikostí Pána, v něhož věří a na něhož se upíná. Zdá-li se, že Pán neodpovídá ani slovo na naše úpěnlivé prosby a modlitby, není to snad proto, že trváme na tom, aby nám dal pouze drobty, které padají ze stolu, zatímco on by nás rád nasytil Chlebem, jímž je on sám?
http://www.paulinky.cz/Inspirace/E-nedele/2014-08-14
Setkání s kananejskou ženou je důležitým výrazem Ježíšovy otevřenosti vůči pohanům, stejně jako jím bude rozmnožení chlebů k nasycení zástupů, po němž zůstane sedm košů zbylých kousků, což je symbol sedmdesáti národů země (srov. Mt 15,32–39). Mezi tyto národy bychom měli započítávat i nás, tedy křesťany pocházející z původně pohanských národů. Prostřednictvím těchto znamení Ježíš jasně ukazuje, že hostina Božího království je přístupná všem (srov. Mt 8,11). Měli bychom na to pamatovat, když jsme vystaveni pokušení vztyčovat nové oddělující hradby, plod naší nepřístojné a nepřiměřené horlivosti…
http://www.vojtechkodet.cz/uvedeni-do-nedele/sila-viry-20-nedele-v-mezidobi-a.html
20.
neděle v mezidobí
EVANGELIUM
Mt 15, 21-28
Ženo, jak veliká je tvá víra!
Ježíš odešel z Genezareta a odebral se do tyrského a sidónského kraje. A tu z toho kraje vyšla jedna kananejská žena a křičela: "Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá." Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili ho: "Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí." Odpověděl: "Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského." Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila: "Pane, pomoz mi!" On jí však odpověděl: "Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům. Ona řekla: "Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají se stolu jejich pánů." Nato jí řekl Ježíš: "Ženo, jak veliká je tvá víra! Staň se ti, jak si přeješ." A od té chvíle byla její dcera zdravá.
Dánský král Kristián VIII. vydal roku 1846 vládní nařízení, aby ve všech kostelích byl ustanoven člověk, který by při kázání klepačkou budil spáče. My tu dnes snad tu klepačku potřebovat nebudeme. Představ si toto: Vydáš se vyřídit si něco na úřadě. Po hodinovém čekání ve frontě se dovíš, že zde sedící úředník není pro tvou záležitost příslušný, a ty jdeš s bručením o byrokratech stát frontu k jinému okénku. Nebyl Pán Ježíš v dnešním evangeliu také takový byrokrat? Ten syrský kraj, to už nebyl stát Izrael, Pán Ježíš si tam šel jen tak odpočinout od lidí, dalo by se říci, že tam šel na dovolenou. Ale i tam jde za ním pověst mocného člověka, který zdarma léčí a pomáhá. Pán Ježíš odbývá tu maminku jako úředník u toho okénka: „Tady už nejsem příslušný, zde to už nespadá do mé pracovní náplně. Já mám plné ruce práce se svými krajany, se Židy. A jsem tu na dovolené, dej mi pokoj." Jenže tam, kde je člověk v nouzi, tam končí všechny hranice příslušnosti a resortů, a Ježíš nakonec nejen pomůže dceři, ale pochválí i matku za její houževnatost v hledání pomoci. Zdá se, že toto evangelium nabývá v dnešní době stále větší důležitosti. Lidské vztahy a povinnosti se stále více drobí. Je stále více odborů a příslušností, a člověk se v tom nějak ztrácí.
Pán Ježíš není neúprosný. Zůstaneš ty tvrdý a neoblomný, i když můžeš pomoci? Přirozeně všichni víme, že někdy musíme zůstat pevní a neoblomní. To když by po nás někdo chtěl něco špatného. Ke špatnosti se nesmíme dát pohnout ani slzami, ani hrozbami. Ale kde se o nic špatného nejedná, to je něco jiného. Sám Boží Syn, Pán Ježíš, změnil své rozhodnutí, nepovažoval to pod svou důstojnost a netrval na svém: „Už jsem řekl ne, a konec!" Člověk ho prosil a Pán si dal říci, pomohl. Jdi a čiň podobně! Co si dnes budeme zapamatujeme? My křesťané nejsme byrokrati, pomůžeme když můžeme, i když nejsme povinni. My křesťané nejsme paličáci, dáme si říci, když se jedná o dobrou věc, i když se nám nechce.
http://rkc-jestrebihory.pontte.eu/Dokumenty/20-mez-ABC.pdf
