Středem našeho bohoslužebného prostoru je oltář. Obětní stůl zde symbolizuje samotného Krista, k němuž se soustřeďuje pozornost všech, kteří do kostela vejdou. Je místem, kde se přináší oběť a slaví svatá hostina. Druhým významným místem je ambon - vyvýšený stupeň, ze kterého se hlásá Boží slovo. Jestliže se na oltáři uskutečňuje nejposvátnější děj, jaký duchovní dějiny poznaly, pak z ambonu zaznívá Boží slovo tak, aby bylo slyšet a bylo srozumitelné. To slovo, které zvěstovali proroci, které jako své hlásá Kristus, a které apoštolové roznesli do celého světa. I my je dnes slyšíme! Třetím bodem v presbytáři kostela je sedadlo, které vyjadřuje myšlenku, že i předsedající náleží ke společenství. Není z něj vyloučen ani nad ně vyvýšen. Kněz se za shromáždění a spolu s ním modlí, jemu hlásá evangelium a za ně a s ním se obětuje. Nad tímto seskupením tří základních míst bohoslužebného prostoru se tyčí kříž, který je znamením Kristova vítězství.
http://rkc-jestrebihory.pontte.eu/Dokumenty/15-mez-ABC.pdf
Iz 55, 1-3
Proč vydávat peníze za to, co není chléb, svůj výdělek za to, co nesytí?
Slyšte mě a budete hodovat, vychutnávat tučná jídla!
Kdo dělá dlouhou pěší cestu, musí se občas zastavit, odložit zavazadla a odpočinout si. Každé naše nedělní shromáždění v kostele má být takovou chvílí odpočinku na klopotné cestě života. Složme tedy všechna svá břemena a vyjděme vstříc Pánu, dejme se jím občerstvit.
Nyní se máme připravit, ztišit, otevřít své srdce, soustředit svou mysl a dát směr svým myšlenkám. Ve sváteční atmosféře však nelze zapomenout na celý život ve všech jeho projevech. Na mši svatou přece nechodíme, abychom unikli životu. Mše se neúčastníme proto, abychom se na hodinu stali jinými lidmi, než jsme celý týden. Naopak, náš den, náš týden, náš život jsou do značné míry východiskem naší modlitby chvály, díků i proseb. Ponořme se tedy nyní do sváteční atmosféry tohoto prostoru, abychom jí zcela naplněni, proniknuti a obnoveni mohli potom učinit svátek z času našeho života.
http://rkc-jestrebihory.pontte.eu/Dokumenty/14-mez-ABC.pdf
18.
neděle v mezidobí
EVANGELIUM
Mt 14, 13-21
Všichni se najedli dosyta.
Když Ježíš uslyšel o smrti Jana Křtitele, odebral se lodí na opuštěné místo, aby byl sám. Jakmile o tom lidé uslyšeli, šli pěšky z měst za ním. Když vystoupil a uviděl velký zástup, bylo mu jich líto a uzdravil jejich nemocné. K večeru k němu přistoupili učedníci a řekli: "Toto místo je opuštěné a už se připozdilo. Rozpusť proto zástupy, ať se rozejdou po vesnicích a koupí si něco k jídlu." Ale Ježíš jim řekl: "Není třeba, aby odcházeli. Vy jim dejte jíst!" Odpověděli mu: "Máme tady jenom pět chlebů a dvě ryby." Ježíš řekl: "Přineste mi je sem." A rozkázal, aby se lidé posadili na trávě. Potom vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby a dal učedníkům a učedníci zástupům. Všichni se najedli dosyta a ještě sesbírali plných dvanáct košů zbylých kousků. Těch, kdo jedli, bylo na pět tisíc mužů kromě žen a dětí.
Dnes je středem oslav to, co církev oslavuje po celý rok: proměnění chleba a vína v tělo a krev Krista. Eucharistie je svátost, jejíž význam překračuje to co je viditelné.
Pro mnohé je (bylo) toto tajemství nepochopitelné, nemají k němu (již více) žádný vztah. Otázka, kterou si klademe více než u ostatních pravd víry: o co se tu vlastně jedná? Co to má vše společného s mým životem? Původ jde až ke svátku Pessah, který byl ustanoven na památku konce útlaku a osvobození Izraele, na mocný skutek Boží, který zbudoval centrum židovské víry. A na tento mimořádný svátek, na poslední svátek, který Ježíš oslavuje se svými přáteli těsně před svou smrtí, hraje chléb a víno svou zvláštní úlohu. Chléb symbolizuje všední den, jeho námahu a lidskou práci, která nás živí a díky které žijeme. Víno symbolizující svátky a radost, vše, co nás obveseluje a co dokáže uhasit naši životní žízeň. A tento chléb a toto víno je součástí události, u které jsme zvláštním způsobem přítomni každou mši: Kristus nám nabízí, abychom byli obdarováni ve zcela obyčejném každodenním pokrmu jeho přítomností. Nejde o samotný chléb a víno, ale o zkušenost "přijímání" se samotným Kristem, o zkušenost, jak Boží skutečnost chce být jednotná s každým člověkem až do jeho poslední buňky v těle.
http://www.virc.at/pdf/cesky/C/C_Fronlei_c.pdf
