Viz Mt 18,15-20
Ježíš řekl svým učedníkům: „Když tvůj bratr zhřeší proti tobě, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Dá-li si od tebe říci, svého bratra jsi získal. Nedá-li si však říci, přiber si ještě jednoho nebo dva, aby ‘každá výpověď byla potvrzena ústy dvou nebo tří svědků’.
Když je však neposlechne, pověz to církvi. Jestliže však neposlechne ani církev, ať je pro tebe jako pohan nebo celník."
Jednoho celníka povolal, aby šel za ním, a on šel (viz Mt 9,9 a Mt 10,3). S mnoha dalšími celníky a hříšníky stoloval, za což si vysloužil výtku od farizeů (viz Mt 9,10-11; Mt 11,18). Ježíš neprojevoval souhlas s finančními podvody či hrubostí, kterých se pravděpodobně dopouštěli celníci, ani neschvaloval bezbožnost a hříchy, jimiž byli známí pohané. Nezdá se však, že by se Ježíš celníků a pohanů stranil nebo jimi pohrdal. Naopak, z evangelia se jedni i druzí jeví jako privilegovaní adresáti Ježíšovy milosrdné lásky. Celníky volal „pojď za mnou", aby je od špinavého celničení přivedl na cestu do svého království, a pohanům vydal do rukou svůj vlastní život, takže právě oni byli nejblíž, když i za ně umíral na kříži. Nezdá se tedy, že považovat někoho za pohana a celníka znamená ukazovat na něho prstem a případně si v jeho přítomnosti znechucene odplivnout. Je pravděpodobnější, že mít někoho za celníka, znamená investovat do vztahu s ním ještě více milosrdenství, aby prostřednictvím nás konečně i on zachytil Ježíšovo pozvání: „Pojď za mnou!" Mít někoho za pohana může znamenat projevovat mu ještě víc nezištné lásky, aby mu konečně došlo, že Ježíš položil život i za něho.
http://www.paulinky.cz/Inspirace/E-nedele/2014-09-04
23.
neděle v mezidobí
V dokumentu o laicích (Christifideles laici) píše Jan Pavel II, že pro oživení farních obcí je třeba podporovat živá společenství, ve kterých si „věřící mohou vzájemně zvěstovat Boží slovo a uskutečňovat je ve službě lásky". Takové farnosti jsou „ pravou konkretizací církevního společenství a centrem evangelizace. Setkávání křesťanů ve společenství není tedy nějaká zájmová činnost, turistický klub či čajový dýchánek, ale místo pro setkání s Bohem, který sám je společenstvím Otce, Syna a Ducha svatého.
http://www.emmanuel.cz/spolecenstvi/o-spolecenstvi/
EVANGELIUM
Mt 18, 15-20
Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich."
Ježíš řekl svým učedníkům: "Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Dá-li si od tebe říci, svého bratra jsi získal. Nedá-li si však říci, přiber si ještě jednoho nebo dva, aby 'každá výpověď byla potvrzena ústy dvou nebo tří svědků'. Když je však neposlechne, pověz to církvi. Jestliže však neposlechne ani církev, ať je pro tebe jako pohan nebo celník. Amen, pravím vám: Všecko, co svážete na zemi, bude svázáno na nebi, a všecko, co rozvážete na zemi, bude rozvázáno na nebi. Dále vám říkám: Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoli věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich."
Jestliže On, Zmrtvýchvstalý Pán, shromažďuje věřící, spojuje je se sebou i navzájem a vytváří ze všech své tělo, potom každé rozdělení v našich rodinách a v našich společenstvích porušuje tvář církve. Kristus není rozdělen. Rozdělený Kristus je znetvořený a není rozpoznatelný.
To platí i pro vztahy mezi různými církvemi a církevními společenstvími. Ekumenická cesta nám dala pochopit, že je „více toho, co nás spojuje, než toho, co nás rozděluje." I když v některých aspektech křesťanské nauky a praxe ještě nemáme jednotu víry, „sjednocující osou je přítomnost Zmrtvýchvstalého Krista".
Z vlastní zkušenosti můžeme s vděčností vůči Bohu potvrdit pravdivost slov, která jsem napsala před mnoha lety: Když jsme sjednoceni, Ježíš je mezi námi. A to má hodnotu. Větší hodnotu než matka, otec, než sourozenci, než děti. Má to větší hodnotu než domov, než práce, než majetek. Větší hodnotu než umělecká díla tak velkého města jako je Řím, než příroda, která nás obklopuje s květinami, loukami, mořem a hvězdami. Větší hodnotu než naše duše!
Jaké svědectví světu poskytuje vzájemná evangelijní láska např. mezi katolíkem a členem arménské církve, mezi metodistou a pravoslavným! Žijme tedy i dnes okamžik za okamžikem v lásce život, který nám On dává.
Bratrská láska je základním přikázáním. Proto má hodnotu všechno, co je výrazem upřímné bratrské lásky. A pokud není v tom, co děláme, láska k bratřím, nemá to hodnotu, neboť Bůh je Otec a má vždy v srdci jen své děti.
