Jak kluci hledali poklad
Chaloupka na vršku
Pro shlédnutí videa klikněte na následující link
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1100267182-chaloupka-na-vrsku/211543116010004
Bůh a společenství s ním (=Boží království) je něčím tak vzácným, že se má pro mě stát nejvzácnější hodnotou. Dnešní evangelium mi tedy pokládá závažnou otázku: Je pro mě přátelství s Bohem takovým pokladem, po kterém toužím celým svým srdcem
I z historie se dovídáme, že se zvláště za válek ukrývaly poklady ve starých dobách v polích. Leželo-li pole, jak tomu bylo často v Palestině, na svazích pahorku, byly otvory ve skalnaté půdě vhodnou skrýší. Za několik desetiletí po pronesení Ježíšovy paraboly o skrytém pokladu popisoval židovský historik Josef FIavius ve svém díle Židovská válka (VII. 5,2), jak po pádu Jeruzaléma římský vojevůdce Titus nalezl v okolí Jeruzaléma velké množství zlata, stříbra a drahých nádob, které v polích zakopali v době Židovské války zámožní obyvatelé Jeruzaléma. Kumránský měděný svitek udává místa, kde je ukryt snad chrámový poklad.
Mt 13, 44-52
Ježíš řekl zástupům: "Nebeské království je podobné pokladu, ukrytému v poli.
Když ho člověk najde, zakryje ho a s radostí nad ním jde, prodá všechno, co má, a to pole koupí.
Byl to pravděpodobně zemědělský dělník, feláh, který při práci na cizím poli podobný poklad odkryl. Podle tehdejšího (izraelského) práva patřil poklad tomu, na jehož majetku, v tomto případě poli, byl ukryt. Podle práva římského patřil poklad nálezci. Co učiní šťastný nálezce? Bude postupovat tak, aby se stal právoplatným majitelem pokladu. Poklad znovu, ještě hlouběji zakope na poli a hledá prostředky, aby se za každou cenu stal sám majetníkem pole, a tím i pokladu. Žádná oběť mu není těžká, s radostí, s lehkým srdcem prodá, co může, jen aby získal obnos, za který by zakoupil pole se skrytým pokladem. Ví, že oběť se mu záhy obrátí v zisk.
Cena Božího království je tak nesmírná, že se každá oběť vyplatí. Mnozí z nejbližšího okolí nálezcova, třeba i manželka a děti, nechápali jeho houževnatou snahu získat pole. Kroutili hlavou nad jeho počínáním. Tak mnohdy ani svět nechápe skutečné křesťanství a oběti pro ně přinášené.
http://www.vezmiacti.cz/index.php?page=162
17.
neděle v mezidobí
V evangeliu opět slyšíme, podobně jako minulou neděli, o Božím království. Tentokrát je srovnáváno s pokladem, který najdeme a chceme za každou cenu získat.
EVANGELIUM
Mt 13, 44-52
Prodá všechno, co má, a to pole koupí.
Ježíš řekl zástupům: "Nebeské království je podobné pokladu, ukrytému v poli. Když ho člověk najde, zakryje ho a s radostí nad ním jde, prodá všechno, co má, a to pole koupí. Nebeské království je také podobné obchodníku, který hledá vzácné perly. A když najde jednu drahocennou perlu, jde, prodá všechno, co má, a koupí ji. Dále je nebeské království podobné síti, která se spustí do moře a zahrne všechno možné. Když je plná, rybáři ji vytáhnou na břeh, posadí se, co je dobré, vyberou do nádob, co však za nic nestojí, vyhodí. Tak to bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů. Rozuměli jste tomu všemu?" Odpověděli: "Ano." A on jim řekl: "Proto každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i staré."
PERLA ÚSMĚVU
Šalomoun říká, že ze všeho nejcennější je umění rozeznávat dobro od zla. Evangelium mluví také o nalezení toho nejcennějšího: o drahocenné perle a o pokladu, které může člověk nalézt a stát se boháčem Božího království. Z mnoha pokladů, z mnoha drahocenných perel, které nám křesťanství nabízí, chci vám o dnešní prázdninové neděli ukázat na jednu drahocennou perličku, zda byste ji snad dokázali pro sebe objevit. Je to perla našeho úsměvu.
Jednu paní neznal nikdo jinak než s věčně mrzutým výrazem, takovým jako když někomu uteče mléko s plotny. Když ji chtěl někdo povzbudit, bručela: „Nemohu dělat celý den hihihi. Já mám jen samé trápení!" Uvažte prosím dnes vy všichni: znáte jistě kromě takových bručounů také lidi vlídné. Takové, kteří se na vás při setkání usmějí, řeknou dobré slovo. Co myslíte, to že tedy oni nemají žádná trápení? Ale mají. U každého jdou radosti i trampoty ruku v ruce. Jenže nejdou na stejné rovině. U křesťana, opravdového křesťana, je to jako na mimoúrovňové křižovatce: radost je hlouběji, mnohem hlouběji, a trápení ji nemůže proto dosáhnout a zničit. To měl na mysli Pán Ježíš, když nám, křesťanům, sliboval: „Vaše srdce se bude radovat, a vaši radost vám nikdo nevezme." Životy světců pravdivost těch slov plně dokazují: Jejich úsměv byl legitimací jejich zbožnosti.
Říkali, že úsměvem povíme cizímu člověku, že jsme v
něm objevili bratra či sestru.
Že úsměv je most od člověka k člověku.
Malá Terezička měla o nebi velmi osobitou představu: „Nebe je místo, kde se nebudeme setkávat s lhostejnými pohledy." Úsměv, to je odlesk ráje, je jeho předzvěstí. Všimli jste si, že každý se instinktivně usměje, když se skloní nad kočárkem s malým dítětem? Když se usměješ na dospělého, probouzíš v něm dítě, probouzíš v něm jeho lepší já. Úsměvem ty, bratře, sestro, rozkveteš do lidskosti. Pracovat umí i kůň, ale smát se, to dokáže jen člověk. Úsměv je, drahé sestry, vaše nejkrásnější ozdoba, takový šperk, nejlepší krášlící prostředek. Každá žena je hned krásnější, když se usmívá, a je ošklivá, když se mračí, i kdyby jí Pán Bůh dal jinak sebehezčí tvářičku, prostě jí to nesluší.
Usmívat se je méně namáhavá činnost než mračení. K úsměvu, říkají anatomové, zaměstnáš 15 svalů, k mračení 36. Vyzdobuj se perlou úsměvu každý den hned ráno, jak se probudíš a řekni si: „Žiji! Bože, díky za ten dar," a začni s úsměvy hned doma, nejdříve na své domácí, na své nejbližší. Jak to řekla svatá Terezička: „Nebe je místo, kde se nebudeme setkávat se studenými, lhostejnými pohledy."
