Místo 24. neděle v mezidobí čteme tuto neděli texty ze svátku Povýšení svatého Kříže, který připadá na 14. září. Tento svátek souvisí s nalezením ostatků Kristova kříže a jeho slavení je doloženo v Jeruzalémě již v 5. století. Před našima očima není jen utrpení Ježíše, ale především kříž jako nástroj naší záchrany. Jde nám o tajemství vykoupení či lépe teologii kříže, jak to podivuhodně vystihuje hymnus ve druhém čtení. Také evangelium připojuje základní pohled na význam kříže a první čtení předkládá prorocký symbol, který souvisí již s vysvobozením Izraelitů z Egyptského otroctví.
http://www.vira.cz/Nedelni-liturgie/Svatek-Povyseni-svateho-Krize-cyklus-A.html
QUO VADIS ?
VITA AETERNUS AUT OBITUS AETERNUS ?
(Kam kráčáš ? Život večný alebo smrť večná ?)
Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Jan 3,13-17
Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný. Flp 2,6-11
V tajemství kříže objevujeme historii člověka a historii Boha, kterou církevní otcové vyjádřili v syntéze srovnání rajského stromu poznání dobra a zla se stromem kříže.
Na kříži však také vidíme Boží historii, neboť můžeme říci, že i Bůh má svou historii. On totiž chtěl přijmout naši historii a kráčet po naší cestě: ponížil se a stal se člověkem, zatímco my jsme se chtěli vyvyšovat, a přijal stav služebníka, stal se poslušným až k smrti kříže, aby nás povýšil. Bez pláče, pláče v srdci nebude nikdy možné pochopit toto tajemství. Je to pláč kajícníka, pláč bratra a sestry, kteří vidí tolik lidské bídy, a vidí ji na Ježíši, ovšem na kolenou a v slzách, a nikdy sami, nikdy sami!
A já jsem s vámi po všechny dni až do skončení světa"
(Mt 28,19 - 20).
https://becket.signaly.cz/1309/svaty-otec-frantisek-o-svatku
Svátek Povýšení
sv. kříže
24. neděle v mezidobí
14.9.2014
EVANGELIUM
Jan 3, 13 - 17
Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný
Ježíš řekl Nikodémovi: "Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, totiž Syn člověka. Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen."
Vypravuje jedna stará legenda: Když Pán Bůh stvořil svět, ptal se Stvořitel všech zvířat, jaké mají zvláštní přání, aby se cítila dobře na světě. A tak tygr si přál ostré zuby, aby se mu dobře lovilo, slon dlouhý chobot, pták křídla a zajíček ochranné zbarvení srsti. Všechna zvířata dostala, co chtěla, a byla spokojena.
Když to lidé viděli, byli mrzutí, že se jich Stvořitel na nic neptal. „My lidé s tímto světem spokojeni nejsme," volali k Bohu. A Bůh jim odpověděl: „Tak je to správné, tak jsem to chtěl. Vy lidé nemáte být jako zvířata spokojení na tomto světě, zde není váš domov. Vy máte hledět vzhůru a hledat, co je nad vámi. Jen se postavte vzpřímeně!" Legenda končí takto: Od té doby zvířata hledí dolů k zemi, ale člověk chodí vzpřímeně a hledí k nebi. A znamením zkřížení pohledu pozemského s nebeským je kříž.
http://rkc-jestrebihory.pontte.eu/Dokumenty/14-9-Pov%C3%BD%C5%A1-sv-k%C5%99.pdf
Pohled na Krista vyzdviženého na kříži nás učí, že se nemusíme křečovitě držet svých postojů a práv, neboť post Božího dítěte, který nám on získal, nepodléhá zákonitostem kariérních postupů a sestupů.
Naopak, kdo se sehne a poskytne svůj vlastní hřbet, aby se po něm jako po mostě mohli druzí dostat blíže k Bohu, toho Bůh sám povýší. Kdo se sám zřekne své „image" a svého jména pro to, aby druzí objevili Boží obraz, podle něhož jsou stvořeni, tomu dá Bůh sám jméno, které je nad každé jiné.
http://www.paulinky.cz/Inspirace/E-nedele/2008-09-14
