Podľa istej legendy keď Boh tvoril svet, prišli k nemu štyria anjeli, každý z otázkou. Prvý položil vedeckú otázku: „Ako tvoríš svet?" Druhý filozofickú: „Prečo tvoríš svet?" Tretí sa spýtal celkom prakticky: „Môžem to mať, keď to dokončíš?" A štvrtý položil kresťanskú otázku: „Môžem ti pomôcť?"
Táto legenda dáva odpoveď tým, ktorí sa ustavične sťažujú: „Prečo Boh nič neurobí?... Prečo nezabezpečí jedlo hladujúcim vo svete?... Prečo... atď." Zdá sa, že sme zabudli na to, že Boh chce „niečo urobiť" skrze nás. Chce urobiť svoju prácu skrze nás, ktorí sme jeho ľudom, skrze Cirkev.
Matka Tereza bola učiteľkou na rehoľnej misijnej škole v Indii. Tam videla umierajúcich chudákov, pohodené deti, rodiny v nedostatku. Chcela pomôcť. Môže jeden hasič s vedrom vody uhasiť obrovský požiar? A ona sa predsa takým "hasičom" stala, pretože verila, že Pán Boh jej pomôže. A pomohol. Dnes už pracuje tisíce sestier lásky v mnohých krajinách sveta. Matka Tereza ponúkla Bohu to, čo mala – svoje sily, um a ochotu pomôcť. Boh požehnal a rozmnožil tieto dary. Skrze matku Terezu „urobil niečo" pre tento svet.
http://www.homily-service.sk/archiv/?zobrazit=text&tema_id=357
K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři. Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, zděsili se, neboť mysleli, že je to přízrak, a strachem začali křičet.
Ježíš však na ně hned promluvil: „Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!" Viz Mt 14,22-33
Dnes nás chce Boží slovo obohatit o zkušenost na první pohled zarážející, ale ve skutečnosti o vpravdě radostnou zvěst: Boha potkáš zpravidla ne tam, kde ho vyhlížíš, ale spíše tam, kde to nejméně tušíš. Postavme se tedy před Boží tvář s pokornou lítostí nad svou malověrností. Volejme vstříc přicházejícímu Pánu: Smiluj se nad námi, Pane.
http://rkc-jestrebihory.pontte.eu/Dokumenty/19-mez-ABC.pdf
Ježíšovo „To jsem já, nebojte se!" je ujištěním všemohoucího Boha, který nikdy neopouští své stvoření. Jistota Božího „Já jsem!" je tak pevná, že je dokonce obsahem jména, jímž se Hospodin představuje svému lidu (viz Ex 3,14). Je to jediná pevná půda pod nohama, na niž lze vykročit a jít.
http://www.paulinky.cz/Inspirace/E-nedele/2014-08-07
Vyprávění dnešního evangelia nám dnes dotvrzuje, že Pán Ježíš zná situaci člověka, který je zmítán nejistotou a malověrností sem a tam jako člun na bouřlivých vlnách času. A že nám vychází vstříc a pomáhá. Ale jeho pomoc je někdy taková, že ji ani nepostřehneme nebo nepoznáme.
Bůh se ukazuje ve stále nových podobách, tak, aby mohl být blízký a srozumitelný každé nové generaci. Je tu stále s námi, je tu stále pro nás: Ve vlídnosti dobrého člověka, v hlasu svědomí a dobrého vnuknutí. Jde opravdu o to, abychom Ježíšův hlas v hluku světa zaslechli, abychom jej rozpoznali ve svém bližním.
http://rkc-jestrebihory.pontte.eu/Dokumenty/19-mez-ABC.pdf
19.
neděle v mezidobí
EVANGELIUM
Mt 14, 22-33
Když ježíš nasytil zástupy, hned potom přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než on rozpustí zástupy. Když zástupy rozpustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Nastal už večer, a byl tam sám. Zatím byla loď už daleko od břehu a vlny jí zmítaly, protože vanul vítr proti nim. K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři. Když ho ( učedníci ) uviděli kráčet po moři, zděsili se, neboť mysleli, že je to přízrak, a strachem začali křičet. Ježíš však na ně hned promluvil: "Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!" Petr mu odpověděl: "Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě." A on řekl: "Pojď!" Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a šel k Ježíšovi. Zpozoroval však vítr a dostal strach. Začal tonout a vykřikl: "Pane, zachraň mě!" Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: "Malověrný, proč jsi pochyboval?" Pak vstoupili na loď a vítr přestal. Ti, kdo byli na lodi, se mu klaněli a říkali: "Jsi opravdu Boží syn."
Čím hloubějí jsi zakořeněný v Bohu a v živé tradici, kterou po
celé věky uchovává církev, tím líp dokážeš kráčet s dobou.
Čím víc času trávíš na kolenou, tím pevněji dokážeš stát na
nohách. (Don Oreste Benzi)
Viera apoštola Petra, ktorá spôsobila ten zázrak chodenia po vode, sa viaže na Ježišovu výzvu: „Poď!" Najprv je Petrova modlitba: Prosba o rozpoznanie Ježiša. Prosba o znamenie viery: „Pane, ak si to ty, rozkáž mi prísť k tebe po vode!" Keby Pán Ježiš nevyslyšal túto Petrovu prosbu a neodpovedal na ňu svojím „Poď!", vydať sa na cestu, bez Pánovho pozvania, by bolo nerozumné a nebezpečné.
Keď sa naša viera môže oprieť o Božie pozvanie, potom je možné aj chodiť po vode. Chodenie po vode je akýmsi obrazom toho, čo viera je. Viera je víťazstvom nad týmto svetom. Veriaci skrze svoju vieru prejde a prežije aj tam, kde by sa prirodzene musel utopiť. Možno by nám apoštol Peter poradil ešte niečo, to, čo neskôr napísal vo svojom liste: „Majte oči upreté na Ježiša, ktorý je pôvodca a zavŕšiteľ našej viery." Dokiaľ sa díval na Ježiša, kráčal po vode. Ako náhle si uvedomil okolnosti, ktoré sprevádzali jeho chodenie, keď si všimol silný vietor, naľakal sa a začal sa topiť. Strach je na opačnej strane ako viera. Až vtedy sa začal topiť, keď prestal upierať oči na Ježiša.
Ak prosíme Boha o čokoľvek, nikdy nemáme hľadieť na veľkosť problému. Problém existuje len z našej strany. Všemohúci Boh nepozná problémy. Keď za niečo prosíme, máme hľadieť na Božiu veľkosť. Lebo aký je náš boh, také sú aj naše problémy. Ktosi to múdro vyjadril: „Malý boh, veľké problémy!" Majme ustavične upreté oči na Ježiša, aby sme pochopili, že náš Boh nie je malý, ale ako on sám hovorí: „Daná mi je všetka moc na nebi i na zemi." Otvorme sa jeho Slovu, aby sme skrze neho prijali Božský život. Z druhej strany je potrebné pokorne čakať Božiu odpoveď na naše prosby. Dokiaľ nepríde, nemôžeme vo viere konať.
http://www.frantiskani.sk/kazatel/behomroku/na/19.htm
