14. neděle v mezidobí A
Bůh nás povolal uvěřit, že Boží logika je jiná než naše a jeho moc není krátká na prohry obyčejných lidí. Jestliže tedy vnímáme, jak jsme sami krátcí na vítězství, zve nás Ježíš, abychom přišli k Bohu a nechali zvítězit jeho. Snad lze připomenout úvahu, která poukazuje na jho užívané tehdy v Izraeli. Bylo to příčné břevno napojené na oj, které se upevnilo tak, aby ho dobytek měl pod krkem. Takový trámek fungoval jen tehdy, když vůz netáhlo jedno zvíře, ale dvě. Pak dostává Ježíšův výrok o „jeho jhu" novou symboliku. Nemáme nést své obtíže sami. To je nezvladatelné, ale neseme je spolu s ním!
http://www.vira.cz/Nedelni-liturgie/14-nedele-v-mezidobi-cyklus-A-2.html
Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte
a jste obtíženi, a já vás občerstvím.
Mt 11, 25-30
Je to paradoxní. Kristus říká "pojďte ke mně a přijměte mé slovo, a tak najdete odpočinek", a my často nechceme přicházet ke Kristu právě proto, že jsme unavení a nemáme sílu brát na sebe další závazky, "obtížit se jeho slovy". Máme totiž za to, že Kristovo slovo je především úkolem. A jsme-li už dost vyčerpaní ze svých povinností, jak se zmobilizovat a naslouchat dalším nárokům? Lepší se "vyhnout" evangeliu, otevřít spíš noviny či nějakou odpočinkovou knihu … Bohužel za tímto postojem se někdy ukrývá představa, že evangelium je dalším břemenem (a těch máme přece jen dost!), ne oázou v palčivém horku všedního dne. Abychom dostali "novou chuť" na živou vodu evangelia, je třeba se zaposlechnout do dnešního úryvku. Tam Kristus boří naše falešné představy o učení evangelia: je to učení přinášející oddechnutí, osvěžení. Dalo by se říci, že jeho učení je číší chladné vody ve vyprahlé poušti našeho života.
Jádrem dnešní pasáže je právě zdůraznění, že Ježíšovo učení není souborem norem, příkazů a zákazů, podobně jako kodexy či směrnice různých institucí či států. A pokud "v koutku duše" považujeme "Nový zákon" za "zákoník" vedle mnoha jiných, pak jsme se dostali do slepé uličky. A Kristus nás dnes vyvádí z této bezvýchodné cesty, která nevede k životu (a že k životu nevede, to sami přece zakoušíme - "zákon" jako takový přece jen "drtí, utlačuje", nedává život).
Objevím-li pravou Kristovu tvář, odkryji také skutečnou povahu jeho slova. Je-li Kristus zákoníkem, pak jeho slovo bude také jen zákonem. A bude-li Kristus mým průvodcem, pak jeho slovo bude ukazatelem cesty. A pokud jsem objevil, že bez Krista jen živořím, pak … bez jeho slova nebudu schopen žít!
http://www.pastorace.cz/Kazani/14-nedele-v-mezidobi-Hledaji-se-notoricky-vycerpani.html
14.
neděle v mezidobí
Mezi exegety nechybí dokonce taková tvrzení, že tento evangelní úryvek je "shrnutím poselství celého evangelia", anebo obráceně, že Matoušovo evangelium je komentářem našeho úryvku. Tyto výpovědi jsou velmi trefné: jestliže celé evangelium ukazuje Krista jako nového Mojžíše, autentického vykladače zákona, pak naše pasáž zhuštěně popisuje, v čem se Ježíšovo učení liší od nauky farizeů.
Tato Ježíšova slova jsou reakcí na postoj nepřijetí ze strany Galilejců. Nacházíme tedy jisté vysvětlení, proč někteří v Krista věří, kdežto jiní nikoli.
http://www.pastorace.cz/Kazani/14-nedele-v-mezidobi-Hledaji-se-notoricky-vycerpani.html
EVANGELIUM
Mt 11, 25-30
Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi,
a já vás občerstvím.
Ježíš se ujal slova a řekl: "Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým;. ano, Otče, tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od mého Otce. A nikdo nezná Syna,. jenom Otec, ani Otce nezná nikdo, jenom Syn a ten, komu to chce Syn zjevit. Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé, břemeno netíží."
Opravdová moudrost nespočívá v chytráctví, a také není nutně spojena s učeností. Chytrost nejčastěji bývá spojena se sobectvím a je zcela pozemská. A kolik učených lidí známe, o nichž víme, že jsou spíše pošetilí než moudří. Naproti tomu si můžeme vzpomenout na své prosté maminky a babičky, z jejichž slov i jejich jednání vyzařovalo mnoho moudrosti. Není tedy divu, že Pán Ježíš mluví o tom, že nebeský Otec to pravé právě odhalil maličkým.
Když v roce 1967 jeden doktor v Jižní Africe provedl první transplantaci lidského srdce, vzbudilo to úžas po celém světě. Tato mohutná pumpa, podivuhodný sval, neúnavně pracující, jehož zastavení na chvilku znamená smrt člověka, že by bylo možno v člověku vyměnit jako porouchanou součástku v motoru? Ale srdce je v našem povědomí něco víc, než jen sval. Je to symbol celé lidské osobnosti, mravního stavu člověka: „ten má dobré srdce," říkáme. Lékaři nám říkají, že v dnešní lidské společnosti 40% lidí umírá na onemocnění srdce, a z těch zbývajících velké procento má srdce více či méně nemocné. Jsme společnost s nemocným srdcem.
Tato diagnóza však platí i v tom druhém, symbolickém smyslu. Lidská srdce se zatvrzují, kamení. Jen menšina lidí má dobré srdce. Co se s tím dá dělat? „Na srdce jsou přece lázně."
Jsou také lázně na srdce duchovní? Ano, jsou to naše chrámy. Je tu Boží lékař, Pán Ježíš, který nám nabízí také transplantaci srdce: „Vezmu z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce citlivé, abyste jednali podle mých příkazů lásky." Na onemocnění srdce nás, lidí dnešní doby, nabízí Pán lázeňskou kůru: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, já vás občerstvím. Učte se žít ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem a naleznete pro své duše odpočinek." Dnes jsme tu shromážděni kolem lázeňského pramene tohoto stolu Páně. Budeme sem chodit na duchovní rehabilitaci svého srdce pravidelně? Přivedeme sem i lidi kolem sebe? Aby i oni si tu oddechli a zotavili se a našli pokoj svým srdcím? Modleme se proto častěji modlitbu: „Ježíši tichý a pokorný srdcem, učiň naše srdce podle srdce svého."
http://rkc-jestrebihory.pontte.eu/dokumenty/Nejsv-Srdce.pdf
