Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám: Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království. Přišel k vám Jan, aby vám ukázal správnou cestu, ale neuvěřili jste mu. Celníci však a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, a přece ani potom jste se nezměnili a neuvěřili jste mu."Konkrétní skutek teprve potvrzuje, jaký je skutečný postoj. Asi jsme si už mnohokrát vyzkoušeli obojí z předkládaných jednání synů. Vzpomenu si na některé z těchto situací? Mohu je v modlitbě probrat se svým Pánem a poučit se z dobrého i špatného postoje. Kde se mi v dnešní době rozšiřuje horizont pohledu při čtení Ježíšovy provokativní věty: Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království?
http://www.vezmiacti.cz/index.php?page=174
Mt 16, 24 - 27
Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl mu: „Synu, jdi dnes pracovat na vinici." On odpověděl: „Mně se nechce," ale potom toho litoval, a přece šel.
Přistoupil k druhému a řekl totéž. Ten odpověděl: „Ano, pane," ale nešel. Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?
Nestačí být jenom syny Abrahámovými, nestačí odvolávat se na dávná vyvolení a privilegia; spása je velmi osobní záležitostí a rozhoduje o ní postoj, který člověk zaujímá před Bohem a před poselstvím Ježíše Krista. Všichni jsou k ní připuštěni, všem je nabídnuta, každý má v tomto smyslu rovné podmínky, tedy alespoň po povolání. Bůh si může udělat syny Abraháma také z kamení, tedy i z těch nejvíce lhostejných hříšníků. Proto také celník vyšel z chrámu ospravedlněný před Bohem, ale farizej ne. Bůh nabízí spásu všem lidem; ta tedy směřuje od Boha ke každému. To, zda se tato spása v něm stane účinná, závisí na svobodné odpovědi každého z nás, ne na příslušnosti k nějaké skupině nebo vrstvě, k níž patří, nebo na vydobytých právech. Může-li vůbec existovat nějaká námitka proti tomu, pak je to jedině otázka existence takové svobody. Jak mohl Bůh svěřit něco tak obrovsky důležitého, jako je naše spása, do „rukou" něčeho tak křehkého, jako je naše svoboda? Nevěděl o rizicích, která v takovém případě sám podstupuje, a o ještě větším nebezpečí, které pak podstupuje stvoření? – Jistěže to věděl!
http://www.pastorace.cz/Kazani/26-nedele-v-mezidobi-Stul-slova-Ales-Opatrny.html
26
neděle v mezidobí
Slavnost sv. Václava
Křesťanská naděje tedy nespočívá jen v tom, že věříme, že nás Bůh natrvalo neodepíše. Spočívá ve zcela konkrétní naději v to, že se člověk může obrátit a že Bůh toto obrácení přijme. A proto nemůžeme definitivně "zařadit" mezi beznadějné případy nikoho, dokud žije a dokud tedy má šanci obrátit se. A nemůžeme samozřejmě definitivně "zařadit" nikoho mezi zatracené ani po smrti, protože jak říká Písmo: "Člověk soudí podle zdání, Hospodin však vidí do srdce." A proto jen On je definitivním soudcem.
http://www.pastorace.cz/Kazani/26-nedele-v-mezidobi-Stul-slova-Ales-Opatrny.html
EVANGELIUM
Mt 21 28 - 32
Litoval toho a šel. Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království.
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš řekl velekněžím a starším lidu:
"Co soudíte o tomto případu: Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl mu: 'Synu, jdi dnes pracovat na vinici.' On odpověděl: 'Mně se nechce', ale potom toho litoval, a přece šel. Přistoupil k druhému a řekl totéž. Ten odpověděl: 'Ano, pane', ale nešel. Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?"
Odpověděli mu: "Ten první."
Z oněch dvou synů dnešního podobenství se Ježíš přiklání právě k tomu druhému, jenž sice slovy odmítá, ale potom je mu to líto, a tak jde a udělá, co po něm otec žádal; vyzvedá ho před tím druhým, který sice ústy říká otci své „ano", avšak potom už nic neudělá a na pole vůbec nevyjde.
Toto podobenství by s námi křesťany mělo otřást a přivést nás k velmi pozornému zamyšlení nad sebou samými. Z mnoha důvodů se nacházíme v obdobných duchovních podmínkách jako židé. Jsme totiž synem, na něhož se Bůh obrátil jako na prvního a zavolal ho, aby šel pracovat na jeho vinici – do jeho církve. Jsme těmi, kteří už jednou řekli své ano. Své výslovné „ano" jsme řekli ve křtu, a navíc z našich úst zazněla celá řada dalších implicitních souhlasů v souvislosti s naším životem křesťanů! Často však toto „ano" pouze zakrývá skutečné odmítnutí a vytváří pokryteckou mentalitu.
Velkým rizikem zůstává, že se necháme ukolébat „psychologií" těch, kdo jsou po právu spaseni jako ti privilegovaní. Jde o psychologii podobnou té, kterou prožíval například starší syn v podobenství o marnotratném synovi, jenž na základě toho, že vždycky zůstal doma se svým otcem, usuzoval, že je mu vlastně otec životním dlužníkem. Nebezpečí je skutečně závažné, a pokud opomíjíme a nesnažíme se, „aby bylo naše povolání a vyvolení pevné" (2 Petr 1,10) a nebylo doprovázeno neustálým obrácením srdce, pak jsme to právě my, proti komu jsou namířena Ježíšova slova: „Celníci a nevěstky vás budou předcházet do Božího království."
http://www.vezmiacti.cz/index.php?page=174
