"Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padla některá zrna na okraj cesty; přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná padla na kamenitou půdu, kde neměla mnoho prsti; hned sice vyklíčila, protože neležela v zemi hluboko, ale když vyšlo slunce, spálilo je, takže uschla, protože nezapustila kořeny.
Jiná zrna zase padla do trní; trní vzešlo a udusilo je. jiná však padla na dobrou půdu a přinesla užitek: některá stonásobný, jiná šedesátinásobný, jiná třicetinásobný. Kdo má uši, slyš!"
Mt 13, 1-23
Boží slovo, o kterém je dnes v liturgii řeč, shromáždilo naše společenství. Ježíšovo podobenství v Matoušově evangeliu nám znovu ukázalo neúnavné jednání Boha – rozsévače slova, které se více setkává s naším nepřijetím než s účinnou pozorností a ochotnou připraveností. Boží moc se však nezastaví ani před tímto naším postojem. On ví, že jsme utvořeni z prachu země. A jediným slovem Bůh stvořil celý svět. Právě země je nejvhodnější pro přijetí semene a svět se má ve spolupráci stát odpovědí svému Tvůrci. Jak připomněl prorok Izaiáš, Hospodinovo slovo se k němu nevrátí bez účinku. Jako lidé jsme tedy dostali velkou moc: Boha v jeho slovu přijmout nebo odmítnout, a je jen na nás, zda se naše otevřená srdce stanou onou očekávanou odpovědí, úrodnou půdou pro Boží výzvu a zda nakonec popřejeme spolupráci tak velkolepému stvořitelskému jednání ve světě.
http://www.vira.cz/Nedelni-liturgie/15-nedele-v-mezidobi-cyklus-A-1.html
15.
neděle v mezidobí
VYPLATÍ SE ROZSÉVAT ? Co byste řekli o zemědělcích, kteří by vám doznali, že 3/4 jejich setby přijdou nazmar? Takovou práci by asi nikdo nechtěl dělat, lidé by od ní utíkali. A přece Pán Ježíš vyhlásil takovýto poměr úspěchu: sotva jednu čtvrtinu vynaloženého úsilí za normu pro hlásání Božího království. Vedlo se tak už samotnému Pánu Ježíši. Jeho vlastní rodina, jeho krajané a rodáci mu nevěřili. Jeho vlastní národ ho odmítl. Jeho žáci, které si sám vybral, ho v rozhodné chvíli opustili. Vedlo se tak apoštolům. Typický je osud svatého apoštola Pavla, jak nám to vypravují Skutky apoštolů. Šel od neúspěchu k neúspěchu. Od města k městu bit, kamenován a vězněn. Ještě byl rád, když ho jen vyhnali; nebo když se mu jen posmívali jako v Athénách. Církvi se tak vede dodnes.
http://rkc-jestrebihory.pontte.eu/Dokumenty/15-mez-ABC.pdf
EVANGELIUM
Mt 13, 1-23
" Kdo má uši, slyš!"
Ježíš vyšel z domu a sedl si u moře. Tu se u něho shromáždilo velké množství lidu. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu. A mluvil k nim mnoho v podobenstvích: "Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padla některá zrna na okraj cesty; přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná padla na kamenitou půdu, kde neměla mnoho prsti; hned sice vyklíčila, protože neležela v zemi hluboko, ale když vyšlo slunce, spálilo je, takže uschla, protože nezapustila kořeny. Jiná zrna zase padla do trní; trní vzešlo a udusilo je. jiná však padla na dobrou půdu a přinesla užitek: některá stonásobný, jiná šedesátinásobný, jiná třicetinásobný. Kdo má uši, slyš!" Učedníci přistoupili k Ježíšovi a zeptali se: "Proč k nim mluvíš v podobenstvích?" On odpověděl: "Vám je dáno znát tajemství nebeského království, ale jim to dáno není. Kdo má, tomu bude dáno, a bude mít nadbytek. Ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože vidí, a přece nevidí, slyší, a přece neslyší ani nerozumějí. Plní se na nich Izaiášovo proroctví: 'Budete stále poslouchat, a neporozumíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte. Otupělo totiž srdce tohoto lidu. Uši mají nedoslýchavé a oči zavřeli, aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli, srdcem neporozuměli a neobrátili se - a já je neuzdravil.' Ale blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám: Mnoho proroků a spravedlivých toužilo vidět, co vidíte vy, ale neviděli, a slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli. Vy tedy poslyšte, jaký je smysl podobenství o rozsévači. Když někdo slyší slovo o ( Božím ) království a nechápe, přijde ten Zlý a obere ho o to, co bylo v jeho srdci zaseto: to je ten, u kterého bylo zaseto na okraj cesty. Na skalnatou půdu bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a hned ho s radostí přijímá, ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Když pak pro to slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadne.' Do trní bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší, ale světské starosti a záliba v bohatství slovo udusí, takže zůstane bez užitku. Do dobré půdy bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a chápe, takže přináší užitek, a vydá jeden stonásobný, druhý šedesátinásobný, jiný třicetinásobný."
Poslechněte si k tomu nedávnou osobní zkušenost jednoho kněze. Když byl přeložen do venkovské farnosti v horách, řekl mu na návsi jeden taky křesťan: „Nemyslete si, že zde někoho přetáhnete do kostela. Tady se chodilo do kostela za dřívějších časů, když lidé neměli peníze. Teď peníze máme a můžeme jít do hospody. Tady vám do kostela nepřijde nikdo." Kněz nikoho do kostela nepřetahoval, ani nenutil. A nějaký čas to vypadalo, že ten chlapík měl pravdu. Své ovečky potkával jen na ulici, v kostele ne. A přece měl komu kázat. Začalo to tím, že ho zastavila bělovlasá stařenka a řekla mu: „Pane faráři, nám je líto, že jste tak sám. A tak jsme se tři dohodly, že každá jeden den půjdeme do kostela. Za čas chodily všechny tři spolu, přidal se i leckdo další, a když po několika letech byl kněz přeložen zase na další štaci, byl kostel plný a kněz jim mohl říci: „Odcházím s pocitem, že jsem tu mezi vámi těch osm let nebyl nadarmo. Byla zrna, která našla úrodnou půdu. Mohu s vděčnou radostí říci: Mně se to rozsévání mezi vámi vyplatilo."
Ale je tu ještě jedna otázka: Vyplatí se i vám, že chodíte do kostela? Máte i vy z toho něco? Přineslo vám to nějaký užitek? Stali se z vás lepší lidé? Žije se vám lépe? Jeden věřící říkal knězi: „Vy kněží děláte zbytečnou práci s kázáním o napravení člověka. Darebák zůstane darebákem, ze své kůže nikdo nevyskočí, svou náturu nikdo nezmění. Dědičnost, hormony, ranné dětství, to člověka zformovalo a z toho jen tak nevyjde." Je to pravda? Všichni víme, že je možno zušlechtit obilí i květiny. Co jde u trávy, že by u člověka nešlo? Víme, že lze zušlechtit jabloň, psa i koně, že by člověk byl méně zdokonalitelný než strom a zvíře? Hovořili jsme o účinnosti naší kněžské práce nedávno, když jsme se sešli na ročníkovém setkání. A jeden spolubratr nám vypravoval, co četl v odborném časopise:
Obrátili se na grafology - to jsou lidé, kteří podle rukopisu dovedou určit povahu pisatele, aby pomohli poodhalit roušku dějin a pověděli, co za lidi byli světci. Legendy, životopisy, ty mluví zpravidla o jejich činech, co dělali, ale málo povídají o tom, jací to byli lidé, jakou měli povahu. Výsledek byl překvapující. Svatá Kateřina Sienská byla žena velmi smyslná. Její povahové sklony časopis charakterizoval jako: pouliční holka! Svatý František měl povahu rváče a násilníka. Tento časopis prý tenkrát uzavřel článek pohoršeným zvoláním: „A lidi takové povahy ctí Katolická Církev jako svaté!"
Bylo proč se vzrušovat, jenže to zvolání mělo znít jinak: „Hleďte, z lidí takové povahy, z takové vrozené nátury dokáže Církev udělat světce!" To je tedy odpověď na otázku, zda se vyplatí být dobrým posluchačem zde v kostele: Náturu, povahu, tu ti nikdo nezmění, nedá ti beránčí místo vlčí. Se svou povahou se každý musíme plahočit až do smrti. Ale můžeš se v kostele naučit, jak svou povahu ovládnout a opanovat, jak se stát pánem sebe sama, místo otrokem svých nálad. I žena špatné povahy se může stát ženou věrnou a milou. I muž vztekloun a násilník se tu může naučit být kliďasem a humoristou. Nic nám nebrání jít ve stopách svatých Kateřin a Františků. A tak společně poprosme Pána, abychom zrno Božího slova nenechávali ve své duši uschnout na skále, ale přijímali je každou neděli ochotně a pozorně, aby z něj mohlo vyklíčit naše zušlechtěné lidství.
.http://rkc-jestrebihory.pontte.eu/Dokumenty/15-mez-ABC.pdf
