Když Ježíš přijal ocet, řekl:
"Dokonáno je."
Pak sklonil hlavu a skonal.
Jan 18,1-19,42
Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil
Kříž není jen místo tělesného utrpení Kristova, je to místo, kde se otvírá pekelná hloubka nicoty, pokušení zoufalství, totální opuštěnosti, která zaznívá z věty Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil! Nezakrývejme si hořkost těchto slov výkladem, že Ježíš "jen" citoval počáteční slova dvaadvacátého žalmu, který končí slovy důvěry a naděje v Hospodina. Copak to něco snímá z hrůzy těch slov? Ano, věřme s Janem, že Ježíš nezemřel v zoufalství, jak se snad domníval Kalvín, že jeho posledním dechem byl akt úplné odevzdanosti do Otcových rukou; ale nezastírejme si tím tíži temnoty, kterou před tím musel projít.
Pak přichází soud Pilátův, rozhodující dějství odvěkého sporu mezi mocí a pravdou. Ježíš je přiveden jako ten, který se "vydával za krále". Pilát ale má už svou představu o tom, jak vypadá král, vždyť sám je držitelem a zástupcem moci. A když se mu Kristus-král představí jako svědek pravdy, Pilát mu klade otázku: Co je pravda? Tato věta však není otázkou člověka, žíznícího po pravdě, můžeme z ní spíše vyčíst chladnou ironii a tolik známou aroganci moci: Kolik váží pravda, co záleží na pravdě? Ježíš mu na to nedal žádnou odpověď - a Pilát nepoznal, že On byl tou odpovědí.
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/171123-velky-patek-umira-jezis-ten-ktery-se-nezalekl-bolesti-a-smrti/
Velký pátek
To je tvůj syn. To je tvá matka.
U Ježíšova kříže stála jeho matka, příbuzná jeho matky Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš uviděl svou matku a jak při ní stojí ten učedník, kterého měl rád, řekl matce: "Ženo, to je tvůj syn." Potom řekl učedníkovi: "To je tvá matka." A od té chvíle si ji ten učedník vzal k sobě. Dokonáno je.
Potom, když Ježíš věděl, že už je všechno dokonáno, řekl ještě: "Žízním." Tak se mělo splnit Písmo. Stála tam nádoba plná octa. Nasadili tedy na yzop houbu naplněnou octem a podali mu j i k ústům. Když Ježíš přijal ocet, řekl: "Dokonáno je." Pak sklonil hlavu a skonal.
Bratia a sestry! Viete čo je na Kristovom také vzácne? Fakt, že On hoci je sám a opustený, neopúšťa človeka! Otca sa pýta: „Bože môj, Bože môj prečo si ma opustil?“ a nám dáva najavo, že stojí pri nás, že sa za nás prihovára. Keď na kríži odpúšťa kajúcemu lotrovi, keď prosí za všetkých, čo mu ubližujú – teda aj za nás: „Otče, odpusť im, lebo nevedia čo robia.“ A koniec koncov dáva to najavo aj vtedy, keď tých, čo sa rozutekali v Getsemani, znova prijíma a dáva im poslanie resp. ho potvrdzuje: „Choďte do celého sveta....“ /Mk 16,15/. On neopúšťa človeka, to len človek opúšťa Krista. A práve to sa nám ľuďom stáva osudným. Veľmi konkrétne to vidieť na Judášovi. Myslíte si, že keby bol prišiel pod kríž a slovami kajúceho lotra sa k Ježišovi ozval, že Ježiš by ho odmietol? Istotne nie. Problém bol v čomsi inom! Judáš si dal už predtým otázku: „Ježiš alebo peniaze?“ V odpovedi zostali len peniaze! Ježiša zo svojho srdca úplne vylúčil vtedy, keď ho zrádzal. On už nebol schopný počuť slová výčitky: „Judáš, bozkom zrádzaš Syna človeka!“ /Lk 22,48/. Keby bol Judáš v srdci aspoň trošku priateľom s Ježišom a nie s peniazmi, v tejto otázke by bol vycítil Ježišov bôľ i jeho lásku k nemu. Judáš už toho nebol schopný, on opustil Ježiša inak ako ostatní apoštoli – on sa rozhodol namiesto Ježiša uprednostniť peniaze.
Toto je najväčším rizikom aj pre nás všetkých. Kým ešte opúšťame Krista zo strachu, slabosti, či iných dôvodov, ale vieme, že miesto Boha v našom srdci nič iné nezaplní, dovtedy je ešte vždy nádej. Okolnosti sa v živote môžu zbehnúť tak, že my neskôr pochopíme bezcennosť všetkého ostatného, oproti cene stále Cenného a vrátime sa ku Kristovi. Ale mnohí ľudia aj dnes robia ten osudný Judášov krok – nie navonok, ale vo vnútri svojho srdca. Rozhodnú sa, že vynechajú Boha zo svojho života kvôli prízemným hodnotám a potom už nemajú síl počuť Jeho hlas a vrátiť sa k Nemu. Tam už ľudskej pomoci nieto, len Božia milosť, ktorú musí ktosi vyprosovať. Ale povedať o niekom, že je už vnútorne celkom vyprázdnený od Boha, to si nemôže nárokovať nikto z nás. Faktom je len to, že osud tých, ktorí už vo svojom vnútri opustili Boha, je strašný. Písmo Sväté o Judášovi poznamenáva len toľko: „Šiel a obesil sa.“ /Mt 27,5/. O jeho večnom osude sa nedá hovoriť!Ťažko je hovoriť o osude tých ľudí, ktorí v dnešných časoch konajú ako Judáš. Ale dopady nešťastia, samovrážd, nezmyselnosti života a bezútešnosti rovnako na nich doliehajú ako vtedy na Judáša. Vidíme to aj z udalosti a problémov dneška.
Možno sa v živote cítime nepochopení a opustení. Možno aj fyzicky ste ostali sami. Vedzme, že Boh nikdy neopustil človeka, ale za nás zomrel na kríži, aby sme nemuseli prežívať večnú opustenosť v pekle hriechu Aj keď nik z ľudí nebude pri nás, my skutočne pocítime, že nie sme sami, lebo Ježiš aj na kríži myslel na každého z nás.
http://lukas.site90.net/?q=node/56
