Po velikonocích jsou vánoce nejstarším křesťanským svátkem, který byl v Římě slaven už kolem roku 330. Zde také vznikl. Jaké pro to byly důvody?
http://www.youtube.com/v/YThWZdEsNzw&hl=en&fs=1
V Římě bylo zvykem slavit narozeniny velkých mužů (dies natalis} a když se neznalo skutečné datum, zvolil se jiný významný den jako symbolické narozeniny. Křesťané chtěli podobně uctít svého Pána, a protože z evangelia nebyl znám skutečný den jeho narození, zvolili si 25. prosinec. Proč právě toto datum? K tomu přispěly dva důvody. Datum Ježíšova narození se teologové namáhali zjistit už od 3. století. Přitom přišli k přesvědčení, že Jan Křtitel se narodil o letním slunovratu, kdežto Kristus vzhledem k údaji Lk 1,26 byl počat o jarní rovnodennosti, a musel se tedy narodit o zimním slunovratu. Druhým důvodem bylo, že na 25. prosinec, den zimního slunovratu, se stanovil svátek boha slunce (zavedený císařem Aureliánem roku 274). Aby římská církev čelila tomuto pohanskému svátku, stanovila Narození Páně právě na tento den: vždyť Kristus je podle Písma „slunce spravedlnosti" (Mal 4,2), „světlo světa" (Jan 8,12). Avšak nebyl to pouhý protest proti pohanství, tehdy ještě živému, proč církev tento svátek zavedla, ale také zvýšený zájem o osobu Spasitele, jež stojí v popředí zbožnosti. Když začal arianismus popírat božství Kristovo, není divu, že se církev proti tomuto bludu bránila i liturgií: zavedením svátku narození vtěleného Boha.
https://web.archive.org/web/20110718185120/http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=189
„Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou
radost, která bude pro všechen lid.
Dnes se vám narodil
Spasitel, Kristus Pán, v městě
Davidově.“
(Lk 2, 10-11)
Radost zvěstovaná andělem nepatří minulosti. Je to radost dneška, věčného dneška Božího spasení, jež zahrnuje všechny časy, minulost, přítomnost i budoucnost. Na úsvitu nového milénia jsme povoláni, abychom jasněji poznávali, že čas má smysl, protože zde Věčnost vstoupila do dějin a navždy zůstává s námi. Jasně tuto myšlenku vyjadřují slova Bedy Ctihodného: „I dnes a každý den až do skonání věků bude Pán znova a znova počat v Nazaretě a narodí se v Betlémě“ (In Ev. S. Lucae, PL 92, 330). V Betlémě jsou totiž stále vánoce, každý den je vánocemi v srdcích křestanů. A každý den jsme povoláni, abychom světu hlásali betlémské poselství „zvěstování veliké radosti“: Věčné Slovo „Bůh z Boha, Světlo ze Světla“ se stalo tělem a přebývalo mezi námi (srov. J 1, 14).
Novorozené Dítě, bezbranné a zcela závislé péči Marie a Josefa, do jejichž lásky bylo svěřeno je veškerým bohatstvím světa. Ono je naše všechno!
V tomto dítěti, Synu který je nám dán, nacházíme odpočinutí pro naše duše a pravý nikdy neselhávající chléb pro naše duše "eucharistický chléb" jehož jméno je předznamenáno už v názvu tohoto města: Bet-lehem, dům chleba. V Dítěti je skryt Bůh, v Chlebě života je skryto božství.
https://web.archive.org/web/20121205065254/http://www.kyjov.dekanat.cz/?q=homilie_betlem
Slavnost Narození
Páně
Vánoce
*
Lk 2, 1-14
Dnes se vám narodil Spasitel
V těch dnech vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby se v celé říši provedlo sčítání lidu: To bylo první sčítání a konalo se, když byl v Sýrii místodržitelem Kvirinius. Šli tedy všichni, aby se dali zapsat, každý do svého města. Také Josef se odebral z galilejského města Nazareta vzhůru do Judska do města Davidova, které se jmenuje Betlém, protože byl z rodu a kmene Davidova, aby se dal zapsat spolu s Marií, sobě zasnoubenou ženou, která byla v požehnaném stavu. Když tam byli, naplnil se jí čas, kdy měla porodit. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo. V té krajině nocovali pod širým nebem pastýři a střídali se na hlídce u svého stáda. Najednou u nich stál anděl Páně a sláva Páně se kolem nich rozzářila a padla na ně veliká bázeň. Anděl jim řekl: "Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel - to je Kristus Pán. To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích." A náhle bylo s andělem celé množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: "Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má (Bůh) zalíbení."
"Vám - se narodil".
Před dvěma tisíci léty se narodil v Palestině někdo, o jehož významu dnešní evangelium nemluví široce a dalece, ale říká stručně a významně: "Vám - se narodil". A toto "vám se narodil" je třeba si přivlastnit. Neplatí to totiž jen pro pastýře. Nám se narodil spasitel - Ježíš, nám, nám, narodil se - budeme zpívat ve známé vánoční písni. Nám dnes, stejně, jako pastýřům tenkrát. Protože takový je Bůh: je pro nás, pro lidi - není proti nám ani mimo nás.
http://www.pastorace.cz/Kazani/Slavnost-Narozeni-Pane-C-v-noci-Stul-slova-Ales-Opatrny.html
Bůh přichází v noci
Bůh, věčný poutník v betlémském Dítěti, klepe na dvířka všech lidských srdcí, i tvého: vpustíš ho letos, přijmeš ho, přivítáš ho? Bůh přichází v noci, ale tam, kde je přijat, tam proměňuje temnoty v jas, dřímoty v jásavou radost. Radujme se, veselme se, spasení dnes stalo se.
http://www.youtube.com/v/i1vAPwed4NE&hl=en&fs=1
Skupina turistov cestovala autobusom. V jednom mieste sa len-len vyhli havárii. Vodič sa nahlas poďakoval Bohu za ochranu. Následkom udalosti vznikla vážna debata. Jeden z prítomných turistov s posmechom a iróniou sa obrátil k šoférovi a poznamenal: „Vy veríte ešte v moc Boha?“ Viacerí sa v autobuse zasmiali. Po chvíli bolo vidieť, že šofér uvažuje nad jeho slovami. Šofér vypol svetlomety autobusu, ale autobus šiel rovnakou rýchlosťou ďalej. Nastalo ticho a niektorí zmeraveli od strachu, pretože cesta nebola rovná a okolo nej boli stormy a kanál. Do tmy autobusu sa ozve hlas šoféra: „Takto je to, keď človek žije bez Boha a bez Božieho slova. Nevidí nebezpečie cesty a všetci vieme, čo sa môže stať.“ Potom zapol svetlomety naplno. Svetlo odstránilo tmu a úzkosť bola preč. A šofér pokračoval. „Takto je, keď človek žije s Bohom. Boh svojím slovom nám ukazuje cestu a my bezpečnejšie prejdeme cez ťažkosti a nemusíme mať strach.“ A odmlčal sa. V autobuse bolo stále ticho. Po chvíli šofér poznamenal: „Verte mi, je prekrásne a bezpečné žiť v tomto svetle!“ Nik už neoponoval, nik už neironizoval, a nik sa nevysmieval.
http://www.evanjelizacia.eu/upload/homilie__kazne/lubomir_stancek_homilie_c_2002.pdf
