Slavnost seslání Ducha svatého je třetím největším svátkem církevního roku. Oslavujeme nejen dar Ducha svatého, ale také tajemství Božího života. A samozřejmě i skutečnost církve, která je sycena Duchem svatým. On nás spojuje a vybavuje svojí mocí. Proto je dnešní den modlitbou chvály a díků, vzpomínek na velké události, ale také prosbou za vylití Ducha svatého na nás, současnou církev.
http://www.vira.cz/Nedelni-liturgie/Slavnost-Seslani-Ducha-svateho-cyklus-C-1.html
Sk 2,1-11
Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit.
Nastal den Letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
"Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky."
Za svého pozemského působení začal Kristus strhávat zeď dělící Židy a pohany a kázal spasení všemu lidstvu. Ačkoliv byl Žid, stýkal se se Samaritány, neuznával farizejské zvyky, které Židé zachovávali ve styku s tímto opovrhovaným národem. Spával pod jejich krovy, jídal u jejich stolu a učil v jejich osadách. Tak se Kristus snažil vštípit učedníkům pravdu, že v království Božím není územních hranic, společenských tříd, nadřazených kast, že musejí jít s poselstvím Spasitelovy lásky ke všem národům. Příkaz hlásat evangelium je založením misie Kristova království. Učedníci měli konat své dílo ve jménu Kristově. Každé jejich slovo a každý jejich čin měl přivádět pozornost ke jménu Kristovu, jež má onu životní sílu, jíž mohou být hříšníci spaseni. Měli křtít ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého. Kristovo jméno mělo být jejich heslem, jejich odznakem, jejich jednotící páskou, váhou pro jejich jednání a zdrojem jejich úspěchu. Nic nebude uznáváno v Kristově království, co nenese Jeho jméno a nápis.
Viděli Spasitele, jenž vstal z mrtvých, a slova zaslíbení, jež jim dal při loučení, jim zněla stále v uších.
Uposlechli Kristova příkazu a čekali v Jeruzalémě na splnění Otcova zaslíbení - vylití Ducha svatého. Nečekali nečinně. Písmo praví, že byli "stále ve svatyni" a "velebili Boha". (Luk 24,53) Scházeli se spolu, aby se ve jménu Ježíšově modlili k Otci. Věděli, že mají nyní v nebi Zástupce, Přímluvce u trůnu Božího. Domnívali se, že zázračné sestoupení Ducha svatého bude mít na lid Izraele takový vliv, že Krista přijmou.
Učedníci se proto shromáždili ve vrchní místnosti domu, kde přebývali, a spojili své prosby s modlitbami věřících žen i Marie, matky Pána Ježíše, a Jeho bratrů. Jeho bratři, kteří v Něj dříve nevěřili, však po všech událostech, jichž byli svědky, a po ukřižování, zmrtvýchvstání a nanebevstoupení Pána zcela v Něj nyní uvěřili a utvrdili svou víru. Počet shromážděných v místnosti byl kolem stodvaceti osob.
http://www.worldchallenge.org/node/6160
Slavnost
Seslání Ducha Svatého
EVANGELIUM
Jan 20,19-23
Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás: Přijměte Ducha svatého.
Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."
Spievame piesne ktorými vzývame Svätého Ducha, aby zostúpil. Ale pravdou je, že Svätý Duch je už tu. Zostúpil z neba do hornej miestnosti počas Letníc. A nikdy neodišiel! Ježiš nám dal zasľúbenie: „A ja poprosím Otca a On vám dá iného Tešiteľa, aby zostal s vami naveky — Ducha pravdy, ktorého svet nemôže prijať, lebo ho nevidí, ani nepozná. Vy ho poznáte, veď ostáva u vás a bude vo vás.“ (Jn 14:16–17).
Cirkev veľa hovorí o Božom Duchu. Vyučujeme doktríny o Duchu Svätom, kážeme o tom, ako byť naplnený Duchom, ako chodiť a žiť v Duchu, ako používať jeho dary a ako prijímať potešenie, ktoré v ňom je. No je možné poznať všetky učenia o Svätom Duchu, a stále ho nepoznať. Ak by som sa ťa spýtal: „Prijal si Svätého Ducha?“, ako by si odpovedal? Prijatie Ducha Svätého je však viac než jednorazová skúsenosť. Výraz „prijať“ znamená „zmocniť sa toho, čo je dané“. Jednoducho povedané: prijatie znamená túžiť po väčšej schopnosti hlbšie poznať to, kým Svätý Duch je a o čom je jeho služba. V skutočnosti nik nemôže prijať Svätého Ducha, pokiaľ mu neodovzdal plnú kontrolu nad svojím životom.
Pavol sa spýtal Galaťanov: „Ako ste prijali Ducha? Neprijali ste ho vierou?“ A potom pokračuje: „Vo viere ste vyhlásili, že to, čo viete o Božom Duchu, ste prijali vierou. Prijímali ste teda pokračujúcu službu Ducha vierou? Uplatňujete vieru, aby ste šli hlbšie v Duchu?“
Toto je úžasná vec: Boh nám dal veľký dar jeho Ducha, ktorý si vytvoril v našich srdciach príbytok, hoci my sa správame, ako keby tam nebol! Vieme, že Duch Svätý je tu na zemi a nikdy neodišiel. Vieme, že prebýva v nás, robí si z nás svoj príbytok; naše telá sa stali Jeho chrámom. No väčšinu času, ktorý prežívame, žijeme tak, ako keby bol Duch Svätý preč niekde vo vesmíre, a nie tu uprostred nás, či priamo v nás.
Pravdou je, že Otec zoslal svojho Ducha, aby nám ukázal, ako sa veľmi zaujíma o každú časť našich životov. Svätý Duch bol zoslaný ako náš priateľ, náš tešiteľ a sprievodca. V pohľade tejto úžasnej skutočnosti stojí každý z nás pred otázkou: „Ako dobre poznám Svätého Ducha? Skutočne ho poznám ako svojho priateľa a tešiteľa? Ježiš jasne prehlásil, že Duch Svätý bude pre nás všetkým, čím bol Kristus pre svojich učeníkov, keď bol tu na zemi. Zamysli sa Svätého Ducha poznám jednoducho podľa zmien, ktoré vo mne robí. Nepoznám ho iba podľa zmien, ktoré urobil v iných. Môžem ho vidieť odzrkadleného v mojich bratoch a sestrách, ale poznám ho iba jeho prácou v mojom vlastnom živote.
Práca, ktorú Svätý Duch v nás koná, je veľmi osobná. Moje telo je jeho chrámom a jeho dennou službou je prinášanie nových zjavení Krista. Je to jeho práca, ktorá spôsobila, že som sa odvrátil od zla, že som bol hladný a smädný po spravodlivosti, že neustále volám: „Príď, Pane Ježišu!“
Dovoľte mi, aby som vám povedal o dvoch hlavných službách Svätého Ducha. Ak poznáme jeho službu a veríme, že v nás pracuje, sme schopní prekonať všetky skúšky a strach. Ba jeho služba nás uschopňuje hľadieť tvárou v tvár smrti a pripomína nám plnosť nádeje a radosti.
http://www.worldchallenge.org/node/6160
