8. neděle v mezidobí C
2. 3. 2019
Desatero je známé svými jednoduchými pravidly. Stačí ovšem plnění předpisů k šťastnému plnohodnotnému životu? Není třeba oživit tato jednoduchá pravidla smyslem, zvnitřnit je? Jak toho dosáhnout? Modleme se dnes za odvahu a sílu k dobru pro nás, naši rodinu, společenství i zemi, kde žijeme!
"Dobrý člověk vydává z dobré pokladnice svého srdce dobro,
ale zlý ze zlého
vydává zlo. Jeho ústa mluví to, čím přetéká srdce."
Lk 6,39-45
Slova evangelia jsou velkou výzvou: Dobrý člověk vynáší ze svého srdce dobro, ale zlý vydává zlo. Dobro je často mylně zaměňováno za hloupost, prostoduchost a naivitu, zatímco zlo se prezentuje jako lišácká chytrost. Ve skutečnosti to, co buduje svět, není zlo, ale hodnoty. Tak jako křišťálová váza ve srovnání se střepy skla budí nejen respekt, ale přináší i vzácnou hodnotu, tak dobro vytváří skvělé momenty, zatímco zlo pouze boří. Často zlo jen napodobí dobro, ve skutečnosti ho však není schopné. Existuje úsloví: Páchat dobro. Označuje snahu dělat dobro, která ale v důsledcích přinese škody, které je třeba napravit. Skutečné dobro je moudré, tvořivé, vytváří hodnoty, které jsou trvalé a krásné bez vedlejších destruktivních účinků. Co vystupuje z našeho srdce?
8. neděle v mezidobí C
EVANGELIUM
Lk 6,39-45
Ústa mluví to, čím přetéká srdce.
Ježíš řekl učedníkům přirovnání: "Může slepý vést slepého? Nespadnou oba do jámy? Není žák nad učitele; když se dokonale vyučí, bude jako jeho učitel.
Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Jak můžeš říkat svému bratru: 'Bratře, dovol, ať ti vyndám z oka třísku', a sám nevidíš ve svém oku trám! Pokrytče! Napřed vyndej ze svého oka trám, a teprve potom budeš dobře vidět, abys mohl vyndat třísku z oka svého bratra.
Není dobrý strom, který dává špatné ovoce, ani zase špatný strom, který dává dobré ovoce. Každý strom se pozná po vlastním ovoci. Z trní nesbírají fíky a z bodláčí nesklízejí hrozny. Dobrý člověk vydává z dobré pokladnice svého srdce dobro, ale zlý ze zlého vydává zlo. Jeho ústa mluví to, čím přetéká srdce."
Ústa mluví to, čím přetéká srdce.
Ježíš řekl učedníkům přirovnání: "Může slepý vést slepého? Nespadnou oba do jámy? Není žák nad učitele; když se dokonale vyučí, bude jako jeho učitel.
Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Jak můžeš říkat svému bratru: 'Bratře, dovol, ať ti vyndám z oka třísku', a sám nevidíš ve svém oku trám! Pokrytče! Napřed vyndej ze svého oka trám, a teprve potom budeš dobře vidět, abys mohl vyndat třísku z oka svého bratra.
Není dobrý strom, který dává špatné ovoce, ani zase špatný strom, který dává dobré ovoce. Každý strom se pozná po vlastním ovoci. Z trní nesbírají fíky a z bodláčí nesklízejí hrozny. Dobrý člověk vydává z dobré pokladnice svého srdce dobro, ale zlý ze zlého vydává zlo. Jeho ústa mluví to, čím přetéká srdce."
Máločo je také zhubné na ľudskom jazyku ako posudzovanie. Veď sú ľudia, ktorí nenechajú na pokoji nikoho a pred ich jazykom si nik nie je istý. Nik by nedokázal porátať slzy, ktoré si vynútil tento zlozvyk. Múdry Sirach hovorí: „Úder bičom vyvoláva sinku; úder jazyka láme až kosti. Mnohí padli ostrím meča, ale nie tak, ako čo zahynú pre jazyk“ (28, 21).
Spravodlivosť a láska žiadajú, aby nebol človek „ďalekozrakým“ a nevidel len chyby iných. Keď Ježiš vo svojej reči na vrchu hovoril o posudzovaní, pridal aj toto podobenstvo:
„Prečo vidíš smietku v oku svojho brata, a vo vlastnom oku brvno nezbadáš? Alebo ako môžeš povedať svojmu bratovi: ,Dovoľ, vyberiem ti smietku z oka´. A ty máš v oku brvno?! Pokrytec, vyhoď najprv brvno zo svojho oka! Potom budeš vidieť a budeš môcť vybrať smietku z oka svojho brata“ (Mt 7, 3-5).
Ježiš tu nezakazuje posudzovanie samo o sebe; viedlo by to k neporiadku a k nezodpovednosti, keby nesmeli kritizovať rodičia a vychovávatelia, rôzni predstavení a opravdiví priatelia. Naopak, sám výslovne žiada bratské napomenutie (Mt 18, 15). V tomto podobenstve však hovorí o tom, aby sme mali správnu mieru kritiky a prísnosti k sebe, a až potom budeme mať správny pohľad na druhých. A ak u seba nájdeme celé brvná, ktoré musíme odstrániť, nebudeme mať mnoho času na kritiku druhých.
Tieto Kristove slová sa vzťahujú na nás všetkých. Málokde totiž nájdeme človeka, ktorý by nerád zametal pred cudzím dvorom. My sme zväčša slepí, ak ide o naše chyby a bárs by boli aké veľké, my ich nevidíme. Ľahko je posudzovať druhých, ale ťažko súdiť seba. Kdekoľvek sa zídu dvaja alebo traja, začnú ohovárať štvrtého, ktorý nie je prítomný a ktorý sa nemôže brániť.
V tom je často príčina všetkých nešvárov a neporozumenia medzi ľuďmi. Posudzujeme iných, ale pritom sami nie sme o nič lepší. Radšej stokrát odsúdime iných, než by sme si priznali: moja vina. Ľudia nepotrebujú sudcov, ale bratov. Svet má naopak veľa sudcov, lebo má málo bratov. Preto tým varovnejšie znejú Kristove slová: „Pokrytec, vyhoď najprv brvno zo svojho oka! Potom budeš vidieť a budeš môcť vybrať smietku z oka svojho brata“ (Mt 7, 5). Sv. apoštol Pavol poučuje: „A tak človeče, nemáš výhovorky, keď budeš súdiť, nech si ktokoľvek. Lebo v čom súdiš iného, sám seba odsudzuješ. Veď aj ty, čo súdiš, robíš to isté“ (Rim 2, 1)
http://www.homily-service.sk/archiv/?zobrazit=text&tema_id=2165
