Jdi na obsah Jdi na menu
 

6. neděle v mezidobí C

17. 2. 2019
Texty této neděle jsou vzácné, protože se v mnoha letech přeskočí díky brzkému začátku postní doby. Můžeme jim tedy letos věnovat pozornost. Často sledujeme Ježíše, jak uzdravuje či vede spor s farizeji. Co je ale obsahem jeho učení? Jde jednak o obsah víry, tedy v co věříme, a za druhé jde o otázku, jak má člověk správně žít. A jak tedy máme žít?
 
 
Jer 17,5-8 
Požehnaný člověk, který doufá v Hospodina, jehož oporou je Hospodin! Je jako strom, který je zasazen u vod, který své kořeny vyhání k potoku; když přijde vedro, nestrachuje se, jeho listí zůstává zelené, ani v suchém roku nemá starosti, nepřestává nést ovoce." 2

Kdo chce moc, nemá nic“ – toto ponaučení zaznívá na konci jednoho pohádkového příběhu o Krakonošovi. A zdá se, že to odpovídá i evangelní „logice“: kdo chce moc, nakonec zůstane s prázdnou („běda vám, bohatí“). Bohužel takový výklad není zcela povedený. Paradoxně totiž platí opak: kdo chce mít nejvíc, nakonec bude mít všechno. A není to překroucení evangelia? Zdaleka ne. Vždyť blahoslavenství neplatí pro ty, kdo jsou „pouze“ chudí, ale pro ty, kdo především následují Pána (jako chudí). Proč? Protože mu chtějí být blízko. Proč? Protože poznali, že u něj „je největší bohatství“. A proto mohli odhodit veškerý zatěžující balast, aby mohli lehkým krokem následovat Dárce všeho dobrého. Jak by mohli stačit jeho krokům, pokud by si s sebou tahali těžký majetek? Jejich Mistr byl stále na cestě, a proto si nemohli dovolit „tahat“ s sebou velký baťoh.

Jejich putování za Mistrem, jejich „lehká výbava“ na cestu je pro nás symbolem toho, že pokud chceme kráčet za Kristem, musíme „zlehka“: nejen bez vnitřní „připoutanosti“ k majetku, ale s vnější lehkostí. Co to znamená? Někdy objevíme, že je třeba „nechat na cestě“ určité věci, které nám brání jít. Pocítíme, že je nutné se zbavit nějakého těžkého břemene – a jak se toho nevzdat, pokud víme, že právě toto je cesta k pravé radosti?

https://www.pastorace.cz/Kazani/6-nedele-v-mezidobi-c-kdo-chce-moc-nema-nic
 

6.

neděle v mezidobí C

 

EVANGELIUM Lk 6,17.20-26 
Blahoslavení, vy chudí! Běda vám, boháči!  

Když si Ježíš vyvolil dvanáct apoštolů, sestoupil (s hory) a zastavil se na rovině. A s ním velký zástup jeho učedníků a velké množství lidu z celého Judska, z Jeruzaléma i z tyrského a sidónského pobřeží. Ježíš se zahleděl na své učedníky a řekl: "Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království. Blahoslavení, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blahoslavení, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát. Blahoslavení jste, když vás budou lidé nenávidět, když vás vyloučí ze svého středu, potupí a vaše jméno vyškrtnou jako proklaté kvůli Synu člověka. Radujte se v ten den a jásejte, máte totiž v nebi velkou odměnu; vždyť stejně se chovali jejich předkové k prorokům! 
Ale běda vám, boháči, neboť už máte své potěšení. Běda vám, kdo jste nyní nasycení, neboť budete hladovět. Běda vám, kdo se nyní smějete, neboť budete naříkat a plakat. Běda, když vás budou všichni lidé chválit, vždyť stejně se chovali jejich předkové k falešným prorokům!" 

 

Slova Ježíšova jsou z tzv. horského kázání, které apoštol Matouš podává obšírněji než evangelista Lukáš. „Blahoslaveni chudí.“ Jedno přísloví říká: šaty dělají člověka. Když někdo přijede elegantně oblečen, v elegantním autě, má dobrou „vyřídilku“, vždy dokáže více, vždy je ochotněji obsloužen, než člověk plachý, chudě oblečený. Takový se někdy setkává s přehlížením, ne-li dokonce pohrdáním.

Spasitele poslouchali především chudí. Na takové se farizeové dívali s pohrdáním: „Tenhle zástup, který nezná Zákon, ať je zlořečen.“ Posměšně jej nazývali „lidem země“. Pro takové Pán Ježíš rozmnožil chléb, ne pro bohaté farizeje. Později budou naslouchat Božímu slovu křesťané – chudina, otroci, ponížení a těm všem, i dnešním chudákům patří slova Kristova: čím větší je vaše poníženost, chudoba, tím více vás miluje Bůh a přijde doba, že budete povýšeni nad všechny zpupné boháče!

Nám toto blahoslavenství říká, že se nesmíme stát otroky majetku, nesmí nás sžírat závist, touha po penězích. Je šťastný podnikatel, když neví, kdy a kdo mu podloží bombu pod auto, kdy jej přepadnou a dokonce zavraždí? Je šťastný, kdo v touze po bohatství se dopustil podvodů či krádeží a skončil na léta ve vězení?
 
I druhé podobenství vychází z chudoby. Víš, co je hlad? Ne ten pocit, který snad máš nyní, neboť jsi ještě nesnídal, ale víš, že za hodinu budeš doma a najíš se. Hlad je nesnídat, neboť není co, obědvat nějakou nemastnou polévku a bez večeře jít spát… To je ten strašný hlad, který prožívají milióny lidí v dnešním světě. Hlad je beznaděj, hlad je zoufalství! Není však jen hlad tělesný. Lidé hladoví, touží po svobodě. Kolik jich ta hladovělo za okupace, za režimu v táborech a ve vězeních. Kolik národů hladoví, touží po spravedlnosti v totalitních režimech. Kolik věřících toužilo u nás po pravdě? Ve školách, v tisku, v televizi a rozhlase se šířily vědomě lži, útočilo proti církvi, vnucoval se „světový vědecký názor“? Strašný je hlad po lásce. Kolik dětí by mohlo vyprávět o bití zneužívání, kletbách, kolika manželům chybí láska a vzájemné porozumění…