Nejen saduceové, ale i nemálo křesťanů má pochybnosti o vzkříšení a o věčném životě. Pán odpovídá jasně – věčný život u Boha je realitou. Bůh je přece Bohem živých! Je i pro mne Bůh živým Bohem a Bohem živých? Je moje víra ve vzkříšení v souladu s křesťanským Vyznáním víry? Jak skutečnost vzkříšení ovlivňuje moje jednání, moje postoje, moje vidění světa?
http://www.vezmiacti.cz/index.php?page=57
"BOH
přece není Bohem mrtvých,
ale živých, neboť všichni žijí pro něho."
(Lk 20,27-38)
Neboť ten, který se představil svému lidu "Jsem, který jsem", není Bohem mrtvých. Velikonoční tajemství a centrum naší víry znovu jasně potvrzují, že se nemáme obávat smrti, neboť Ježíšovo zmrtvýchvstání je zcela rozhodující Boží spásou. Fundamentem našeho křesťanského života by se nemělo stát nic jiného než společenství v životě i ve smrti s Kristem. Tato naše víra bude denně konfrontována s četnými zkušenostmi, které nás chtějí přesvědčit, že ve skutečnosti je smrt silnější než život. V tomto čase, který je na severní polokouli tak temný a pochmurný, který nás zasahuje do duše i zvenčí, jsme pozvání, abychom vědomě věřili v život, abychom si nejméně jednou denně před očima podrželi fakt, že ne smrt, ale život má podíl na věčnosti. Naše víra nás nemůže ochránit před smrtí těla, ale posílí naši důvěru, že Bůh, ve kterého věříme, je Bohem živých. A pouze ten, kdo se nebojí smrti se může odvažovat žít – v celé své plnosti!
http://www.virc.at/pdf/cesky/C/C_32_c.pdf
32.
neděle v mezidobí
EVANGELIUM
Lk 20,27-38
Bůh není Bohem mrtvých, ale živých
K Ježíšovi přistoupilo několik saduceů, kteří tvrdí, že není vzkříšení, a otázali se ho: Mistře, Mojžíš pro nás ustanovil: Zemře-li někomu bratr, který měl manželku, ale byl bezdětný, ať si tu manželku vezme jeho bratr a zplodí svému bratru potomka. Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný. Ženu si vzal druhý a třetí a stejně tak všech sedm, nezanechali však děti a zemřeli. Nakonec zemřela i ta žena. Kterému z nich bude tedy ta žena náležet při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm! Ježíš jim řekl: Lidé tohoto světa se žení a vdávají. Ale ti, kdo budou uznáni za hodné dosáhnout onoho světa a vzkříšení z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat. Už přece nemohou zemřít, jsou totiž rovní andělům a jsou syny Božími, neboť mají účast na vzkříšení. A že mrtví budou vzkříšeni, to naznačil i Mojžíš ve vyprávění o hořícím keři, když nazývá Pána Bohem Abrahámovým, Bohem Izákovým a Bohem Jakubovým. On přece není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí pro něho.
Co to znamená být živý
ve jménu Krista?
Živý je někdo, kdo se modlí, kdo miluje ve jménu Krista pokorného a skromného.
Kvalita Kristovy lásky souvisela s jeho schopností se modlit. Kolikrát se v evangeliu setkáváme s tím, že opouští naléhající davy, které měl tak rád, a zůstává sám v horách, aby se mohl modlit? Modli se a miluj, to je moje oblíbené heslo, odvozené z Kristova postoje, jak nám ho ukazuje evangelium. Když se modlíme, milujeme. A když milujeme, modlíme se ještě víc. Bez mých osmačtyřiceti hodin ticha a modliteb každých deset dní bych nikdy nedokázal vydržet v tom násilnickém světě, kde sloužím. Musím být živý mezi mladými, kteří v sobě nosí zárodky smrti, nenávisti a násilí, jaké si někdy ani neumíme představit. Ty hodiny v osamění jsou pro mě neocenitelné – můžu si nabít baterie a zase jít rozsévat lásku a naději.
Individuální modlitba z nás dělá živé. Tomu hluboce věřím. V evangeliích čteme tuto prostou Kristovu větu: Proste a bude vám dáno. Musíme ji brát doslova. Každá modlitba je Pánem automaticky vyslyšena.
Modlitba nám poskytuje dar lásky. Získáváme z ní sílu a schopnost druhé nezištně milovat. Láska zachrání všechno, láska nad vším zvítězí a láska všechno změní. Ve chvílích trápení nám láska umožňuje věřit, že Kristus je živý a že i my jsme živí, protože žádná situace není neřešitelná nebo bezvýchodná.
Guy Gilbert – Evangelium podle svatého Lotra
http://www.vezmiacti.cz/index.php?page=57
