Tuto neděli se pozastavíme nad vytrvalostí v modlitbě. Událost zaznívající v prvním čtení je předehrou vyhroceného příkladu z evangelia. Druhé čtení nám umožní nahlédnout do soukromé korespondence dvou velkých hlasatelů Písma. Dnešní neděle je v celé církvi věnována misiím.
Ježíš vypravoval svým učedníkům podobenství,
že je třeba stále se modlit a neochabovat:
„V jednom městě byl soudce, Boha se nebál a
na lidi nedal. Byla v tom městě i vdova...“
Lk 18,1-8
Našemu úryvku předcházelo slovo o příchodu Syna člověka na konci věků. Náš text je teoretický příklad ukazující na význam vytrvalosti v modlitbě.
Podobenství o soudci a vdově totiž není rovnicí. Mezi vdovou, která naléhá na soudce, a člověkem, který se modlí k Bohu, se nenachází rovnítko. Naopak, podobenství je jedna velká nerovnice. Na jedné straně stojí nespravedlivý soudce a na druhé straně milosrdný Bůh. Na jedné straně je vdova, která nemá nikoho, kdo by se jí zastal, a na druhé straně stojí Nevěsta, která ví, že je s ní Ženich (srov. Lk 5,34). Na jedné straně je neochota soudce, který by si nejraději zacpal uši, aby neslyšel otravnou vdovu, a na druhé straně je Ženichova touha po sladkém hlasu své Nevěsty (srov. Pís 2,14)[1]. Co je víc? Nalezne Syn člověka na zemi tuto víru?
http://www.paulinky.cz/e-nedele/2010-10-17
MISIJNÍ NEDĚLE
29.
neděle v mezidobí
EVANGELIUM
Lk 18,1-8
Ježíš vypravoval svým učedníkům podobenství, že je třeba stále se modlit a neochabovat: „V jednom městě byl soudce, Boha se nebál a na lidi nedal. Byla v tom městě i vdova, chodila k němu a říkala: ‘Zastaň se mě proti mému odpůrci!’ Ale on dlouhou dobu nechtěl. Potom si však řekl: ‘I když se Boha nebojím a na lidi nedám, přece se té vdovy zastanu, protože mě obtěžuje; jinak sem bude ustavičně chodit a mě trápit.’“ A Pán řekl: „Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal by je dlouho čekat? Říkám vám, že se jich rychle zastane! Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?“
Představte si, kdyby vyšlo nařízení, že rodiče mají mluvit se svými dětmi třeba šestkrát denně a někdo by to striktně dodržoval. Ráno - v poledne - po obědě - večer - před spaním by prohodil se svým potomkem dvě tři věty a bylo by to. Nikdo by mu nemohl nic vytknout. Byl by to vztah? Byla by v tom láska? Bylo by to spíš jako v blázinci. Nikoho ani nenapadne dělat to takto. Ale bohužel křesťany občas napadne takhle se modlit. Ráno v poledne a večer, nebo ráno a večer řekne nějakou modlitbu a má vystaráno. Je to ale vztah? Může v tom růst láska k Bohu? Je zřejmé, že ne. Tak, jak musí spolu lidé hovořit: Dlouze i krátce, v klidu i při práci či za poklusu, právě tak různorodě, ale často, ba pořád, musí být člověk skrze modlitbu v kontaktu s Bohem. Proč? Aby se mu vše dařilo? To by byla pověra. Aby neměl černou čárku - hřích? To by byla jen otrocká bázeň. Je to zapotřebí proto, aby náš vztah s Bohem nezemřel, nestagnoval, aby se konal, aby rostl.
http://www.pastorace.cz/Kazani/29-nedele-v-mezidobi-C-Stul-slova-Ales-Opatrny.html
PŘÍMLUVY – VŠEOBECNÁ MODLITBA VĚŘÍCÍCH
29. neděle v mezidobí C
Mojžíšovy pozvednuté ruce podpírané Árónem a Churem naznačují, jak mocná je vytrvalá společná modlitba. Spojme se i my v modlitbě za celý svět a volejme: Pane, smiluj se.
Prosme za všechny lidi: za věřící i nevěřící, za ty, kdo víru ztrácejí, i za ty, kdo po ní touží. (Lk 18,8)
Prosme zvláště za naše spoluobčany, kteří duchovní cestu vůbec nehledají.
Prosme za kazatele a za všechny, kdo touží slyšet Boží slovo a rozumět mu. (2 Tim 3,14-4,2)
Prosme za lidi, kteří v životě ztroskotali a nemají sílu k novému začátku.
Prosme za lidi trpící válkou, přírodními katastrofami, nemocemi a chudobou.
Prosme za ty, kdo se nemohou dovolat práva a nedostává se jim zastání. (Lk 18,3)
Prosme za pečovatele v nemocnicích a domovech důchodců, za pracovníky tísňových poraden, za ty, kteří se starají o nemohoucí příbuzné, a za všechny, kdo slouží druhým.
Prosme za lidi, kteří se v úsilí o dobro cítí vyčerpáni a unaveni. (Ex 17,12)
Prosme Pána za sebe, aby nám odpustil, pokud jsme někdy o něm vydali nevěrohodné svědectví.
Prosme za naše rodiče, kněze a přátele, kteří nám předávali víru a učili nás znát Písmo svaté. (2 Tim 3,14)
Pane, nepřestávej střežit život každého člověka, buď naším ochráncem a provázej nás, neboť tvá je všechna moc a v tobě je naše naděje nyní i na věky věků. Amen. (Žl 121,5.7-8)
