ADALBERTI - ARMÁDA DUCHA SVATÉHO

16. nedele v mezidobí

EVANGELIUM

Lk 10,38-42 

Marta prijala Ježíše do svého domu. Marie si vybrala nejlepší údel.

Ježíš prišel do jedné vesnice, kde ho prijala do domu nejaká žena, jménem Marta. Mela sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila Pánu k nohám a poslouchala jeho rec. Marta mela plno práce s obsluhou. Pristoupila k nemu a rekla: "Pane, nezáleží ti na tom, že me má sestra nechala obsluhovat samotnou? Rekni jí prece, at mi pomuže!" Pán jí odpovedel: "Marto, Marto! Deláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho veci. Jen málo je treba, ano, jen jedno. Marie si vybrala nejlepší údel, a ten jí nikdo nevezme." 
 

Náboženství

je predevším záležitostí srdce

Už staroveký spisovatel v dávné antice prohlásil: "navštívil jsem mnoho zemí a národu, ale nikde jsem nenalezl lid, bez obetí, bez oltáru, bez božstev." Toto svedectví nám ríká, že náboženství patrí k prirozenosti cloveka.

Co je to náboženství? Definice zní-vztah cloveka k Bohu. Definice jednoduchá a výstižná. Dnes prožíváme úpadek náboženství. A není se cemu divit. Dnes dochází k úpadku vztahu. Vztahy jsou v úpadku. A náboženství je vztah. Úpadek vztahu se projevuje nestabilitou rodin, rozvody, potraty - to všechno jsou príznaky surovosti, úpadku vztahu. Nelze se proto divit, že kde jsou vztahy v úpadku, tam je v úpadku i vztah k Bohu. A platí to i naopak - kde je vztah k Bohu v úpadku, tam upadají i lidské vztahy.

Náboženství není subjektivním výmyslem cloveka. To dokazuje skutecnost, že náboženství je obecne rozšírené. Náboženství je skutecná nezbytnost pro cloveka. Dává cloveku pevné zásady, podle kterých má žít, dává lidskému životu rád a smysl. Posudme sami, jak muže sporádane žít clovek, který necítí odpovednost pred konecnou instancí, pred nemenným a absolutním rádem? Filozof Immanuel Kant se v mnohém mohl mýlit, ale v tom jednom mel pravdu, když pravil, že víra v Boha je postulátem praktického rozumu. Tedy požadavkem "praktického" rozumu. Je nutná pro životní praxi. Aby se život zdaril, je nezbytný vztah k Bohu.

Nekterí lidé tvrdí, že všechna náboženství jsou stejne dobrá, že je jedno, jaké náboženství clovek vyznává, hlavne, když se snaží žít poctive! To je však blud. Logika prece ríká, že ruzné, protichudné názory, nemohou být stejne pravdivé. Jestliže velká cást lidstva upadla do náboženských bludu, je to trest za lidské nevernosti. Kdo špatne verí, trestá tím sám sebe, ten, kdo sám sebe odsuzuje žít v temnote, v bludu. Ne, pouze jedno náboženství je pravé, to které je od Boha, které není znecišteno lidskými bludy. Je to náboženství, které je od Krista, je to náboženství zjevené.

Na druhé strane je treba uznat, že v každém náboženství se nachází jakési zrnko pravdy. Ta ruzná, nekrestanská náboženství jsou cesty ke Kristu. Vzdálene cloveka mohou disponovat k setkání s Kristem. Kdo nemá možnost seznámit se s krestanstvím a poctive se snaží, co nejlépe žít podle svého svedomí a podle svého zdedeného náboženství, muže i touto cestou pro Kristovu milost, dojít spásy. To však nic nemení na skutecnosti, že ostatní náboženství jsou správná jen z cásti, a že mají také mnoho nesprávného.

Náboženství je vztah. A vztah, to je predevším láska. A láska vychází ze srdce. Proto i náboženství je predevším záležitostí srdce. Známe, co ríká malý princ od Exupéryho: "správne je možno videt jen srdcem". Mužeme to aplikovat i náboženství - nábožensky je možné žít jen srdcem. Správne se modlit, lze jen srdcem. A náboženství dává naše srdce do porádku. Dává do porádku naše vztahy. Kdo žije v dobrém vztahu s Bohem - ne pouze ve formálním vztahu - takový nemuže žít v nevztahu se svým bližním. Kdo je Božím prítelem, nemuže být neprítelem žádného cloveka.

Kolik praktických a rozumných duvodu  máme, abychom obnovili svuj vztah s Bohem!

http://www.farnosthrotovice.cz/news/a16-nedele-v-mezidobi-cyklus-c-/