Obrátil se k ženě a řekl Šimonovi: "Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu. Vodu na umyti nohou jsi mi nedal, ona však mi nohy skropila slzami a utřela svými vlasy. Nepolíbils mě na pozdrav, ona však od té chvíle, co jsem vešel, mi nepřestala líbat nohy.
Nepomazals mi olejem hlavu, ona však mi drahocenným olejem pomazala nohy. Proto ti říkám: Muselo ji být odpuštěno mnoho hříchů, když mně nyní prokazuje tolik lásky. Komu se odpouští málo, málo miluje.
Lk 7,36-8,3
Vdova, která se po smrti svého syna nacházela bez pomoci a ochrany, ztělesňuje typický úděl žen. Právě ona smí zakusit Ježíšovo milosrdenství. Jiným způsobem je v našem úryvku představena prostitutka, která byla ve městě známou hříšnicí. Je příkladem ženy, která je zneužívána a která se nechá zneužívat. Jedná se o ženu, která bývá použita a odhozena, které je odepřena jakákoli úcta a vážnost. Nyní smí zakusit v daru odpuštění Ježíšovu náklonnost.
Měla odvahu ukázat mu svou lásku. Tato její důvěra umožnila, že ji Ježíš ponechal ve své blízkosti a že jí řekl: tvé hříchy jsou odpuštěny.
Bůh je stále připraven nabízet odpuštění. Neexistuje žádné provinění, které by nemohlo být odpuštěno, vůči kterému by byl vyloučen projev Božího odpuštění. Ze strany člověka je však třeba otevřenosti vůči tomuto Božímu milostiplnému jednání. Důvěru k Bohu, který nás neodmítne a odpustí nám, nejen smíme mít, ale máme projevit. U velké viny bude tato důvěra rovněž velká. Boží ochota projevit milosrdné odpuštění, nezávisí ovšem na naší důvěře, nýbrž patří k Boží podstatě, neboť Bůh je láska. Ježíš znázorňuje Boha jako věřitele, který promíjí velké dluhy. Avšak teprve když v něho vkládáme důvěru, můžeme zakusit jeho odpuštění. Jeho odpuštění je pouze tehdy správně přijato a může se v nás plně projevit, když odpovíme na jeho odpouštějící lásku naším láskyplným projevem vděčnosti. Komu bylo mnoho odpuštěno, má důvod projevovat lásku ve velké miře.
http://biblickedilo.cz/bible-v-liturgii/liturgicky-rok-c/l-736-83/
11.
neděle v mezidobí
EVANGELIUM
Lk 7,36-8,3
Muselo jí být odpuštěno mnoho hříchů, když mně nyní prokazuje tolik lásky.
Jeden farizeus pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a zaujal místo u stolu. V tom městě žila jistá žena, byla to hříšnice. Když se dověděla, že je u stolu v domě toho farizea, přinesla alabastrovou nádobu drahocenného oleje, přistoupila zezadu k jeho nohám a rozplakala se; slzami mu začala smáčet nohy a vlastními vlasy je utírat. Líbala je a mazala drahocenným olejem. Když to viděl farizeus, který ho pozval, pomyslil si: "Kdyby to byl prorok, poznal by, kdo a jakého druhu je ta žena, která se ho dotýká, že je to hříšnice!" Ježíš mu na to řekl: "Šimone, rád bych ti něco pověděl." On na to: "Jen mluv, Mistře!"
"Jeden věřitel měl dva dlužníky. První mu byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. Když neměli čím dluh splatit, oběma odpustil. Kdo z nich ho tedy bude mít více rád?" Šimon mu odpověděl: "Mám za to, že ten, komu odpustil více." Řekl mu: "Správně jsi usoudil."
Obrátil se k ženě a řekl Šimonovi: "Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu. Vodu na umyti nohou jsi mi nedal, ona však mi nohy skropila slzami a utřela svými vlasy. Nepolíbils mě na pozdrav, ona však od té chvíle, co jsem vešel, mi nepřestala líbat nohy. Nepomazals mi olejem hlavu, ona však mi drahocenným olejem pomazala nohy. Proto ti říkám: Muselo ji být odpuštěno mnoho hříchů, když mně nyní prokazuje tolik lásky. Komu se odpouští málo, málo miluje.
Jí pak řekl: "Jsou ti odpuštěny hříchy." Ostatní hosté si začali sami u sebe říkat: "Kdo je to, že i hříchy odpouští?" On však řekl ženě: "Tvá víra tě spasila. Jdi v pokoji!" Potom chodil od města k městu, od vesnice k vesnici a kázal a hlásal radostnou zvěst o Božím království. Bylo s ním dvanáct (apoštolů) a některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie, zvaná Magdalská, z které vyšlo sedm zlých duchů, dále Jana, manželka Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnoho jiných, které se o ně staraly ze svého majetku.
Keď som meditoval nad touto udalosťou, myslel som, že vám vyrozprávam ako žila Magdaléna pred tým, než sa stretla s Kristom. Ale Božie Slovo hovorí o odpustení hriechov. Sám Boh sľubuje, že ak sa hriešnik odvráti od svojich zlých ciest, že si už na jeho hriechy nespomenie. A preto si myslím, že ani ja nemám právo spomínať na jej hriešnu minulosť. Meditoval som nad tým ako chápať to, čo urobila Magdaléna? Určite to bolo prejav jej ľútosti, ale zároveň aj vyznanie lásky a oddanosti. Pohľad na Ježiša ju dojíma a zráža na kolená. Prichádza k Ježišovi ako stratená existencia, ktorá už odsúdila samu seba. Slzy, ktorými bola schopná umývať nohy, museli tiecť poriadnym prúdom. A Ježiš nič nenamieta a prijíma ju, lebo jej počínanie vychádza z viery a lásky.
Veľmi zvláštny je aj spôsob utierania Ježišových nôh. Mária Magdalena neváha použiť svoje vlasy, o ktorých sa hovorí, že sú korunou krásy každej ženy na to, aby utrela Ježišovi nohy. To, na čo bola možno najviac pyšná a načo najviac dbala, prináša ako obetu Ježišovi. Jej utieranie Ježišových nôh môžeme pochopiť ako ľudskú a teda telesnú lásku vyjadrenú veľmi nežným spôsobom. Ježiš tento jej prejav nezavrhol, ale prijal. Tým nám chce povedať, že láska k Bohu nemá hraníc. Človek sa v záujme vlastného seba zachovania musí obmedzovať vo všetkých svojich túžbach a láskach, len v láske k Bohu neexistuje žiadne obmedzenie, kde by sme mohli povedať: „Už dosť". Prikázanie lásky k Bohu hovorí: „Milovať budeš“ a nie „miluj“. V láske voči Bohu sme stále nehotoví. Prikázanie hovorí tiež „celým srdcom, celou dušou, zo všetkých síl“. Láska k Bohu sa má prejaviť aj naším telom. Aj telom môžeme a máme milovať Boha. Napr. keď sa z lásky k Bohu postíme, keď z lásky k nemu premáhame svoje zlé sklony, keď z lásky k nemu trpezlivo znášame utrpenie. Alebo tancujeme na väčšiu česť a slávu Božiu. Môže sa nám niekedy stať, že tým, že sa snažíme umŕtvovať a seba zapierať, stratíme schopnosť oslavovať, stratíme zmysel pre radosť i pre nežnosť. Kresťanský život nie je len askéza. Človek je pozvaný tešiť sa s každého dobra so svojím Bohom.
Sv. Otec Ján Pavol II takto uvažuje vo svojej katechéze: "Keď Ježiš skríži životnú cestu človeka, vyruší jeho svedomie, číta v jeho srdci, ako sa to stalo Samaritánke, ktorej povedal‚ všetko, čo porobila. Predovšetkým spôsobuje zrod pokánia a lásky, ako sa to odohralo so Zachejom, ktorý polovicu svojho majetku rozdal chudobným a tým, ktorých poškodil, vrátil štvornásobne. Tak sa to prihodilo aj kajúcej hriešnici, ktorej boli odpustené hriechy, pretože veľmi milovala, a cudzoložnici, ktorá nebola odsúdená, ale dostalo sa jej povzbudenia, aby viedla nový, od hriechu vzdialený život. Stretnutie s Ježišom je akoby prerod: dáva zrod novému stvoreniu schopnému nového kultu, ktorý spočíva v adorácii Otca v Duchu a pravde.“
I keď máme byť vnútorne slobodný a dokonca chudobný, i keď máme žiť šetrne, na úcte k Božiemu Telu nemáme šetriť. Tak nás učí aj sv. František: „Uvedomme si my všetci duchovní, akého veľkého hriechu nevedomosti sa mnohí dopúšťajú proti Najsvätejšiemu Telu a Krvi nášho Pána Ježiša Krista a jeho presvätým menám a napísaným slovám, ktoré toto Telo sviatostne sprítomňujú. Vieme, že toto Telo nemôže byť, dokiaľ nie je sviatostne sprítomnené slovom. Veď na tomto svete máme a vidíme telesne z Najvyššieho len jeho Telo a Krv, mená a slová, ktorými sme boli stvorení a vykúpení zo smrti k životu.
http://www.frantiskani.sk/kazatel/behomroku/nc/11.htm
