Svátek Křtu Páně B
9. 1. 2015
Viz Mk 1,6b-11
V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a dal se od Jana v Jordáně pokřtít. Hned jak vystupoval z vody, spatřil, že se nebe rozevřelo a že se na něho snáší Duch jako holubice.
A z nebe se ozval hlas:
„Ty jsi můj milovaný Syn,
v tobě mám zalíbení!“
Křest v Jordánu je zásadním znamením Ježíšovy mise. Zde Ježíš symbolicky bere hříchy lidí na sebe z vody Jordánu, kde je stejně symbolicky zanechávali Janovi kajícníci. Proto sestupuje až po křtu holubice (nejde o znamení svátosti apod.): Otcova láska – Duch svatý – se plně projevila.
Svátek Křtu Páně
Slova svatého evangelia podle Marka.
Mk 1,6b-11
„Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení!“
Jan kázal: “Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.” V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a dal se od Jana pokřtít v Jordáně. Hned jak vystupoval z vody, spatřil, že se nebe rozevřelo a že se z něho snáší Duch jako holubice. A z nebe se ozval hlas: “Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení!”
Přijetí Kristovy lidské přirozenosti bereme jako samozřejmý fakt víry. Ale nebereme někdy tento fakt příliš samozřejmě?
Co nám říká právě dnešní slavnost?
Kristův křest v Jordánu není jen historickým dokladem, je úžasnou skutečností.
Bohočlověk se nechává křtít jako ostatní hříšníci, ale ne jen pro příklad a aby se naplnilo písmo. Svým křtem ukazuje, že na svá bedra bere celou tíhu naší slabé lidské přirozenosti zasažené následkem hříchu. I když On - pravý Bůh a pravý člověk září již čistotou obnovené a vykoupené lidské přirozenosti, nezasažené žádným hříchem, ukazuje obrovskou pokoru a svou skloněnou hlavou v okamžiku křtu dává najevo hloubku svého milosrdenství, že ví o naší neschopnosti a ubohosti. V tento okamžik nevolá: beze mne nemůžete nic činit! Mlčky přijímá křest a věřící křesťan stojí v němém úžasu před nepochopitelností Božích cest. A i když zaznívá z nebe hlas: “Toto je můj milovaný syn.“ Přesto Kristova pokora v okamžiku křtu je skutečným dokladem, že přišel smýt hříchy světa. V prefaci dnes uslyšíme, že když byl Ježíš pokřtěn, podivuhodnými znameními nám zjevil tajemství svého života. Boží život je pro nás a bude vždy obdivuhodný. Nechme proto prostoupit dnešní událost do našeho srdce a neposlouchejme dnešní Boží slovo jako oprášený list kroniky, oprašme svou duši od prachu hříchu a pamatujme, že ne litera, ale duch oživuje. Vždyť jsme naším křtem už vstoupili do Kristem obnoveného života .
jáhen Radek Pavlista O.F.S.
www.diecezehk.cz/repository/files/_ke-stazeni/duchovni-sluzba-pro-ruzne…
/
Slavnost Zjevení Páně, svátek Tří králů nebo též Epifanie (lat. epiphania Domini) je svátek, který připomíná sebesdělení či sebezjevení Boha lidstvu v osobě Ježíše Krista. Svátek má svůj původ ve východní liturgické tradici, která zahrnuje též oslavu Ježíšova křtu a návštěvu tří mudrců v Beltémě. Svátek slaví církev 6. ledna.
Západní církev slavila Vánoce dříve než tento svátek Tří králů. Východní církev oproti tomu stanovila 6. leden jako den oslavy Ježíšova narození. Zřejmě zde má svůj původ západní zvyk začít slavit Ježíšovo narození 25. prosince a pokračovat dvanáctidenní slavností, která vrcholí 6. ledna. V některých kulturách ovšem oslavy narození Páně končí až po čtyřiceti dnech - 2. února, kdy církev slaví svátek Uvedení Páně do chrámu - Hromnice.
Východní církve zdůrazňují, že předmětem oslavy je moment, kdy je Ježíš rozpoznán jako Mesiáš a druhá osoba Nejsvětější Trojice při svém křtu v řece Jordánu. Východní církev, která svátek označuje také jako svátek Teofanie (z řec. θεοφάνεια theofaneia) je jedním z dvanácti velkých svátků liturgického roku.
V západní církvi se tento den žehná voda, kadidlo a křída. Je zvykem v tento den žehnat příbytky - vykrápět je vodou, vykuřovat kadidlem a dveře označovat křídou a písmeny s třemi křížky (nejsou to tři plus) K † M † B † (příp. C † M † B †, nebo † C † M † B), za kterými následuje letopočet. Tato zkratka není akronymem pozdně legendárních jmen tří králů (Kašpar, Melichar a Baltazar), nýbrž akronymem latinské věty Christus mansionem benedicat („Kristus ať žehná (tento) příbytek po celý rok").
Slavnost Zjevení Páně
EVANGELIUM
Mt 2, 1-12
Přišli jsme od východu poklonit se králi.
Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: "Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit."
Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: "V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: 'A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu'."
Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: "Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit." Když krále vyslechli, vydali se na cestu.
A hle - hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu.
Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili jinou cestou do své země.
Krásné a stručné vyprávění o mudrcích jistě není cestovatelskou historkou. Můžeme v něm však vidět velikost a spolehlivost Boží moci. Ani mocný a úskočný Herodes ani nikdo jiný nemůže překazit Boží plán, který je ve prospěch lidí. A nejen to. Bůh povolává za svědky svého vstupu do lidských dějin i pohanské mudrce, lidi, nad kterými tehdejší věřící žid (a mnohdy i dnešní veřící křesťan) snadno pokrčí rameny. Ale kdo se postaví ve směru Božího příklonu k člověku a ne proti němu, ten může být pro Boží dílo užitečný, i když chápe mnohé jen zčásti a zatím Bohu plně neuvěřil.
http://www.farnost.rychaltice.cz/bohosluzby/2008/ZjeveniPane.pdf
Najväčší objav v dejinách
sveta
Meditácie Ľubomíra Stančeka -
6. január Zjavenie Pána
Proč se používá označení "králové" když se de facto o žádné krále v dnešním významu tohoto slova nejednalo? Myšlenka "králů" pochází z raně středověké tradice. Ve skutečnosti tato trojice představuje „mudrce“, tedy snad mágy či astrology, nejspíše chaldejského či perského původu. Jména Kašpar, Melichar a Baltazar jsou sice jména orientálního původu, ale známe je pouze z legend. Pravá jména ani skutečný počet mudrců není vlastně přesně znám. Všeobecně vžitý počet tři se odvozuje od počtu darů – tedy zlata, kadidla a myrhy.
Tyto dary mají samozřejmě svou symboliku
Zlato
královský kov, tehdy nejcennější zboží, vyjadřovalo úctu k novorozenému Králi všech králů. Zlato jako trvanlivý kov také symbolizuje stálost a neporušitelnost.
Kadidlo
vonná pryskyřice, odedávna až dosud používaná při bohoslužbách a obřadech, byla vyznáním víry v Ježíšovo božství. Kadidlo je ve Starém i Novém zákoně symbolem modliteb stoupajících k Bohu.
Myrha
vonná mast s konzervačními účinky, používaná mj. při balzamování mrtvých těl, předjímala Kristovo utrpení a smrt na kříži.
Možná budou zklamáni všichni, kdo se léta domnívali že tradiční označení K + M + B psávané křídou nade dveře neznamenají jména tří králů. Křídou požehnanou podle tradice při mši 5. nebo 6. ledna sice označují věřící dveře svých domů a bytů písmeny K + M + B + letopočet. Tato písmena však jsou zkratkou latinské modlitby Christus Mansionem Benedicat – Kristus ať požehná (tomuto) příbytku.
Motto:
Mudrci šli za Ježíškem a měli
radost, když se s ním mohli
setkat.
The Truth about the
Three Wise Men
.
