Naše první setkání s Vánocemi v liturgii se tedy musí otevřít k radosti. Svatý Lev Veliký píše: „Není už místa pro smutek v den, v němž se zrodil život, život, který bortí strach ze smrti a přináší radost z věčných příslibů. Z tohoto štěstí není nikdo vyloučený: důvod k radosti mají všichni. Zajásej světče, protože se blíží tvá odměna; kéž se zaraduje hříšník, neboť mu bylo nabídnuto odpuštění; ať si pohan dodá více odvahy, neboť je povolán k životu.“
http://www.vojtechkodet.cz/uvedeni-do-nedele/pojdme-tedy-do-betlema-narozeni-pane-b.html
Jaký pro Tebe mají Vánoce význam? „V dávných dobách, kdy se tomuto období ještě neříkalo ‘nákupní sezóna’, nazývali ho křesťané Vánoci a chodili do kostela; Židé mu říkali chanuka a chodili do synagogy; ateisté chodili na večírky a opíjeli se. Lidé míjející se na ulicích si pak říkali: ‘Veselé Vánoce!’, ‘Veselou chanuku!’ nebo (v případě ateistů) ‘Pozor na ten sloup!’.“ Dave Barry
Proč slavíme něco, co už dávno neuznáváme? Protože smysl Vánoc je něco víc než dárky, kapr a cukroví… Smysl Vánoc je oslava narození Ježíše Krista. Bez Krista by žádné Vánoce nebyly…
Bůh nás miloval tak moc, že poslal svého Syna, Ježíše, aby se narodil na Zemi a zemřel na kříži. Jeho oběť vymazala všechno špatné, co jsme kdy udělali, takže každý, kdo v něho upřímně věří, může mít přístup k Bohu a jednou s ním bude věčně.
Dárky, které si dáváme o Vánocích, nám připomínají dar, který dal Ježíš nám. To, že přišel k nám, aby nás zachránil. To je ten pravý vánoční příběh… To je to vánoční poselství…
Chceš získat odpuštění? Chceš najít pokoj? Bůh ten dar nabízí každému – i Tobě…
http://www.4dministries.org/smysl-vanoc/
"Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid:
V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel - to je Kristus Pán."
Lk 2, 1-14
Pravdepodobne je to tak aj u vás: Pri slávení Štedrého večera nechýbajú sviečky, sviatočné jedlá, vianočný stromček – a pod ním Betlehem. Zväčša je tam Mária a Jozef, dieťatko v jasličkách, pastieri, mudrci – a ešte dve figúrky. Čo ešte chýba? Správne, patrí k nim ešte vôl a osol. Zvyčajne stoja v pozadí, v tmavom kúte stajne. Často ich ani nebadať, ale stoja tu už stáročia.
A preto by som ich chcel dnes uprednostniť, a to predovšetkým osla. Kto už tak dlho stojí ako hosť pri jasliach v tak mnohých domácnostiach, môže svojim spôsobom ukázať, čomu sa na Vianoce hovorí – sviatok Krista.
Osol sa stáva nositeľom Krista. Legenda hovorí, že to bol ten osol z betlehemskej stajne, čo niesol Máriu s dieťaťom do Egypta a o 30 rokov neskôr aj Krista, keď vchádzal do Jeruzalema.Vtedy na Kvetnú nedeľu sa Ježiš naskutku viezol na oslovi. Nezáleží na tom či to bol ten istý - v každom prípade je v Biblii osol nositeľom Krista. Kristus mal prísť tam, kde ľudia potrebujú Božiu blízkosť. Kristus, ktorý prišiel na zem, aby niesol naše bremená, ťarchu našich vín a našich poranení, má byt vždy tam, kde ľudia plačú, lebo sami nevedia, ako ďalej. Kde ľudia hladujú, lebo láska bohatých sa k nim nedostala. Kde ľudia žijú v zlých vzťahoch, nenachádzajú cestu k zmiereniu. Kde sa ľudia správajú ako hlúpi oslovia. A my, vy a ja, smieme a môžeme sa stať takým oslom – nositeľom Krista v našom svete. Lebo, kde vstúpil Kristus – do veriacich sŕdc a upokojujúcich slov a milujúcich činov, tam sa ľudia opäť učia smiať a odpúšťať, tam si prekliesni cestu radosť a nová láska. To budú Vianoce.
http://www.umc.sk/media/storage/ohnisko/December08.pdf
Slavnost Narození Páně
EVANGELIUM
Lk 2, 1-14
Dnes se vám narodil Spasitel.
V těch dnech vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby se v celé říši provedlo sčítání lidu: To bylo první sčítání a konalo se, když byl v Sýrii místodržitelem Kvirinius. Šli tedy všichni, aby se dali zapsat, každý do svého města. Také Josef se odebral z galilejského města Nazareta vzhůru do Judska do města Davidova, které se jmenuje Betlém, protože byl z rodu a kmene Davidova, aby se dal zapsat spolu s Marií, sobě zasnoubenou ženou, která byla v požehnaném stavu. Když tam byli, naplnil se jí čas, kdy měla porodit. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo. V té krajině nocovali pod širým nebem pastýři a střídali se na hlídce u svého stáda. Najednou u nich stál anděl Páně a sláva Páně se kolem nich rozzářila a padla na ně veliká bázeň. Anděl jim řekl: "Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel - to je Kristus Pán. To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích." A náhle bylo s andělem celé množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: "Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má (Bůh) zalíbení."
„Pojďme tedy do Betléma,“
Na této vzorové pouti víry je jeden moment, který musíme náležitě podtrhnout a dnes si ho také osvojit – rozhodnutí jít do Betléma. „Pojďme tedy do Betléma,“ řekli si pastýři. Zopakujme tato slova o letošních Vánocích i my a řekněme si je vzájemně: pojďme – nebo lépe řečeno, vraťme se – do Betléma! Navraťme se k pokoře a čistotě počátků, objevme kolébku, v níž jsme se narodili. Jak moc jsme se vzdálili od Betléma; naše víra se přetížila nejrůznějšími složitými, a někdy dokonce záhadnými úvahami, které špatně ladí s obrazem onoho „dítěte v jeslích“; naše církev se jako letitá stará žena obtěžkala mnoha věcmi. Už to není „mladá nevěsta“ prvních dnů a týdnů („vytoužená“ nevěsta, jak o ní mluví Izaiáš v prvním čtení). Na její tváři se objevily hluboké vrásky, jež jsou podobně jako u staré ženy znamením únavy, zkoušek, četných protrpěných mateřství, bolestí působených vlastními dětmi, především však hříchů.
Církev však naštěstí není jen tak ledajakou nevěstou, na jejíž vrásky by nebyl žádný lék; je Kristovým tělem a nevěstou Ducha Svatého. Nejedná se tedy o bolestnou nebo beznadějnou úvahu, kterou bychom při této vánoční oslavě vyjadřovali, ale o zamyšlení nad nadějí: ten, který dokáže tvořit všechno nové (srov. Zj 21,5), může na prvním místě tvořit nově svou vlastní církev, a také to už dělá! Duch již uskutečňuje to, čeho zatím nejsme schopni dohlédnout a změřit výsledky, prorockou snahu papeže Jana XXIII. při ohlášení 2. vatikánského koncilu směřující k „omlazení církve“: „Představme dnešnímu světu církev živou a stále mladou, která vnímá rytmus doby, která se v každém století krášlí novým jasem…, a přesto stále zůstává věrná své identitě, věrně odráží božský otisk Ženicha na své tváři, Ženicha, který ji miluje a ochraňuje“ (Konstituce o vyhlášení 2. vatikánského koncilu).
To je tedy konkrétní význam onoho „jít do Betléma“. Nemůžeme si představovat ani vyžadovat, aby se církev skutečně vrátila do situace oněch prvních dnů – chýše s Marií, Josefem a dítětem, ale musíme všemožně usilovat o to, aby církev všechno, čím je a co má, dávala do služby hlásání radostné zvěsti lidem, a to zvláště chudým.
„Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.“ Také my jsme teď povoláni a pozváni k témuž – chválit Boha za slovo, které jsme slyšeli, za chléb, který nám nyní bude lámat, a za radost, která se rozmnožila v našem srdci. Jsme povoláni, abychom po návratu domů mohli vyprávět ostatním o tom, co jsme poznali a dozvěděli se o Dítěti.
http://www.vojtechkodet.cz/uvedeni-do-nedele/pojdme-tedy-do-betlema-narozeni-pane-b.html
