http://www.youtube.com/embed/QOu_M0A0ST4
Čtvrtá neděle postní se latinsky nazývá „laetare“ – radostná, protože již vyhlíží radost Božího vítězství. Dnešní neděle se podle úvodního verše vstupní antifony latinsky nazývá Laetare, což znamená „radostná“ nebo „veselá“. Také texty dnešních čtení se nám snaží „vštípit“ radost. Je možné, aby nám liturgie radost „vštípila“? Je vůbec možné někomu „vštípit“ radost?
http://www.ta3.com/clanok/1057711/ceska-tajna-sluzba-odhalila-v-prahe-troch-ruskych-spionov.html
Jan 3, 14-21
"Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný.
Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího
Musím se upínat zrakem víry na Ježíše. Otec jej svou mocí vzkřísil, Ježíš vstal z hrobu, a vystoupil na nebe. Ježíš moji víru stále vede. Pohled víry na Ježíše vyvýšeného na Boží pravici, kde přebývá na nebeském trůnu u Otce, můj život udržuje. Jde o hodně. Jde o udržení života věčného. Není to jenom tak jednoduché, že uvěřím v Pána Ježíše a ono půjde vše dál nějak tak samo… Je nám přece uloženo, vytrvat v běhu, stále s pohledem upřeným na Ježíše, který naši víru stále vede. To je po nás vyžadováno, tak je nám to uloženo. Od počátku až do cíle.
Hodně času trávíme tím, že upřeně hledíme na televizní obrazovku. Mít upřený pohled na Ježíše znamená nepřetržitě jej stavět do centra pozornosti. Učinit jej alfou a omegou svého přemýšlení a uvažování. Tak nás Kristův Duch naplní.
Neboj se Bibli číst každodenně toho, neboj se, že ti časem její čtení zevšední. Písmo je nadpřirozená studna Boží moudrosti, která nemá dno. Naše přemýšlení se pod působením Božího Slova stává duchovním uvažováním, modlitbou. Pak (Ga 2,20) nežijeme už my, ale žije v nás On. Tak nás Boží Duch naplňuje. Potřebujeme jej také, když Krista zvěstujeme druhým lidem. Takto je také možné, jak píše Pavel, že náš život je modlitbou bez přestání.
http://www.cb.cz/ostrava/2013/11/vyvyseni-hada-na-pousti/
4.
neděle postní
EVANGELIUM
Jan 3, 14-21
Bůh poslal Syna, aby skrze něho byl svět spasen.
Ježíš řekl Nikodémovi: "Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný. Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak záleží v tomto: Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Každý totiž, kdo páchá zlo, nenávidí světlo a nejde ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Kdo však jedná podle pravdy, jde ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu."
http://www.youtube.com/embed/2YR_qyR8dD8
Je paradoxem lidského života, že symbol smrti je zároveň i symbolem spásy. Do dnešní doby platí symbol hada ovinutého kolem tyče za symbol lékařů a lékárníků. Znázorňuje to možnosti medicíny, ze smrtelných jedů vyrobit lék pro všechny choroby. I přes tuto životní zkušenost je pro nás těžké a často velmi nepříjemné říci "ano" Ježíšově výzvě k smrti jako k cestě k životu.
http://www.virc.at/pdf/cesky/B/B_4Fast_c.pdf
CO BYLO S MĚDĚNÝM HADEM DÁL – DVĚ DOHRY
Vyprávění o bronzovém hadu na poušti má dvě dohry, jednu smutnou a druhou radostnou.
Nejprve tu smutnou: Když Izraelci táhli dál, vzali tu měděnou figurku s sebou. Opatrovali ji i po příchodu do zaslíbené země, nakonec se dostala až do jeruzalémského chrámu. A tam, po mnoha staletích, došlo k tomu, že si z ní v době duchovního temna udělali modlu a dokonce před ním obětovali (pálili kadidlo). Ze znamení Boží záchrany se stala sprostá modla. I to se může stát, když člověk místo Pána Boha začne uctívat předměty a přikládat jim nadpřirozenou moc. Nevíme, jak dlouho to modlářství tehdy trvalo. Až nastoupil král Chizkijáš, rozhodl se odstranit všecky modly, a tehdy byl tento měděný had roztlučen na kousky.
A nyní to radostné. Po mnoha staletích si na tento příběh vzpomněl i Pán Ježíš. V jednom rozhovoru řekl: Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. Tak jako tehdy Izraelce před smrtí zachraňoval pohled k figuře hada, tak nás před věčnou smrtí zachraňuje pohled k Pánu Ježíši Kristu. Ježíš říká výslovně, jaký pohled: Kdo v něho věří, má život věčný.
http://katecheze.evangnet.cz/katecheticke-pripravy/bronzovu-had-na-pousti
