4 neděle v mezidobí B
31. 1. 2015
Ten, který seděl na trůnu, řekl: "Hle, všecko tvořím nové." A řekl: "Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá." A dodal: "Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé.” (Zj21, 5-6)
V městě Kafarnau vstoupil Ježíš v sobotu do synagógy a učil. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona. (Mk1, 21)
Ježíš strávil sabat v Kafarnau se svými prvními učedníky a lidé žasli nad Jeho učením v synagoze. Zatímco znalci zákona hovořili o Bohu a pravděpodobně se snažili zákon vysvětlovat jen přísně na základě komentářů, které převzali od svých učitelů a mistrů, cítili lidé, že to byl sám Bůh, který k nim plný síly, pravdy a spásy hovořil skrze Ježíšova slova a tato slova je zasáhla do srdcí, hluboce se jich dotkla a proměnila je. V této souvislosti zmíněné uzdravení posedlého posiluje a potvrzuje Ježíšovu autoritu a poslání. Jednou jedinou uzdravující větou plnou síly osvobozuje Ježíš posednutého od Jeho trápení.
Podstatou evangelního učení není jakási nauka, poznání či dokonce věda, nýbrž osoba Ježíše Krista.
Byla by tedy škoda, kdybychom zůstali pouze u tiché „zbožné“ závisti a nezúčastněně sledovali žasnoucí obyvatele Kafarnaum. I my máme totiž skutečnou příležitost rozhodnout se, jaký postoj zaujmeme: Můžeme žasnout nad mocí živého Krista, který je i dnes přítomen mezi námi, ačkoli jinak než v kafarnaumské synagoze (avšak ne méně reálně) a s úžasem „číst“ jeho působení v našem životě či v životech druhých lidí. Nebo mu můžeme „zabouchnout“ dveře sebejistým: „ Vím... Vím, kdo jsi... Znám zpaměti přikázání… Znám blahoslavenství... Znám celé pasáže z evangelia... Vím všechno... Co je ti po mně? (Nepotřebuji tě!)“
4.
neděle v mezidobí
Slova svatého evangelia podle Marka
Mk 1, 21-28
Učil je jako ten, kdo má moc
V městě Kafarnau vstoupil Ježíš v sobotu do synagógy a učil. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona.
V jejich synagóze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: "Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!" Ale Ježíš mu ( to ) přísně zakázal: "Mlč a vyjdi z něho! " Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel.
Všichni užasli a ptali se jeden druhého: "Co je to? Nové učení - a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!" A pověst o něm se hned roznesla všude po celém galilejském kraji.
Nad všechny kazatele
O Ježíši Kristu je napsáno, že neučil jako tehdejší učitelé, zvaní zákoníci. Že učil, jako „moc maje“. Jako „ten, kdo má moc“. Jak asi učí ten, kdo má moc? … V čem je rozdíl od učitele, který je nemá? Byla tato „moc“ výsadou pouze Božího Syna? A nebo i my můžeme učit, jako ti, kdo mají moc? Dovolte, abych se dnes touto otázkou zabýval.
1. První, co nás všechny napadne je, že zástupy lidí viděly zázraky, které Ježíš konal, a proto řekly, že „učil jako ten, který má moc“. Ano, On svá slova potvrzoval zázraky, kterým Bible říká „znamení“. Znamení proto, že dávala váhu Jeho slovům. „Potvrzovala“ pravdu o tom, co říkal.
2. Ale tu je ještě jedna věc. A sice, Ježíš nepřišel jako učitel, i když učil. Nebyl povolán k činnosti učitelské, i když se jí zabýval. Podobně jako učitel na střední škole; je velký rozdíl mezi profesorem, který učí chemii jako pedagog, a profesorem, který učí chemii jako bývalý chemik.
Pán Ježíš nestudoval pedagogiku tehdejší doby a nepřipravoval se na učitelskou dráhu. Jeho příprava byla jiného druhu. Přišel jako beránek k zabití … To jsou docela jiná vstupní data, než měli tehdejší učitelé. Jeho hlavními předměty přípravy na budoucí činnost nebyla rétorika, filosofie, teologie, ale pokořování se níž a níž. Na ránu odpovědět nastavením druhé tváře, za krádež pláště přidat i košili. „Jako služebník se ponížil a v podobě člověka podstoupil smrt, a to smrt na popravišti jako zločinec.“ I když byl bez hříchu nejen před lidmi, ale jako jediná bytost i před samotným Bohem.
3. Ale to ještě není všechno. Pán Ježíš říkal to, co žil. A bylo to v souladu s Božím i lidským řádem. Dnes se to často říká opačně: „Měl bys žít to, co mluvíš.“ Nemyslím si, že by s takto vysloveným požadavkem Pán Ježíš souhlasil. Když se snažíme žít podle toho, co říkáme, stáváme se pokrytci. Jen to zkuste. Ale prosím, jen na chvíli. Zkuste žít přesně podle toho, co říkáte. Do měsíce jste v blázinci. Proč? … Protože my toho říkáme tolik. Ale opravdu tak mnoho. A přitom vždy tak mnoho protikladných věcí. Stejná ústa vyslovují tak rozdílná slova v pondělí od slov, která řeknou v úterý.
Aplikace:
Když k našemu Pánu přišel znalec Božích přikázání – Nikodém, začíná rozhovor větou: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha…“ Co Nikodém chce? Co asi? Učitel Zákona přišel za učitelem Zákona a začíná větou: „Víme, že jsi učitel, který přišel od Boha.“ Ano, chce také učit tak jako Ježíš. Nikodém chce aby i jeho slovo mělo tu váhu jako slovo Ježíše. Nechce už ten vyčerpávající zápas, který později popsal Pavel v Ř7 – zápas mezi slovem a činem. Chce ztotožnit své činy se svými slovy. A nalézt Ježíšovo řešení, jak je nalezl později Pavel v kapitole 8.
Nikodém je učitel, a čím víc učitel ví, co je správné, tím vyčerpávající pro něj je chovat se podle toho. „Už dost!“ vzkřikne Nikodém ve své duši. „Ježíši, pomoz mi! Už dál nemohu. Už jsem na konci svých sil. Už mě, jako učitele Božího Zákona, čeká jen pokrytectví a přetvářka. A nebo přestanu vyučovat…“ Možná tak nějak se to pralo v jeho nitru.
Ale Nikodémovi svitla nová naděje. Slyšel o Ježíši. Slyšel Ježíše. A poznal, že je jeden z mála, možná jediný, který pravdivě říká to, co žije a žije to, co říká. A je to Boží Slovo, které Nikodém vyučuje. Krásné Boží představy o dobrých vztazích s lidmi a Bohem. Ježíš o tom jen neučí. On to žije a pak mluví to, čím jeho srdce přetéká.
Pokud by se k vyřešení této záhady Nikodém dostal, víc už v životě nepotřebuje. Je to pro něj to nejcennější, co může odhalit. Kámen mudrců, protože co svět světem stojí, ještě nikdo nežil v takové pravdě činů a slov jako Ježíš s Nazareta. A tak se spolu setkali. Ježíš ví docela přesně, o co mu jde, dříve, než se Nikodém zeptá. A tak ještě než vysloví otázku, už slyší odpověď: „Musíš mít nové srdce. Musíš mít novou mysl. Musíš se nově narodit. Aby tvá ústa mluvila jen to, čím srdce přetéká a nemusel ses za ta slova stydět.“ Nikodém žasne nad tím, že je možné mít nové srdce, nové myšlení, nové principy a doslova nové narození.
A přece je to tak. Nikodémovi, ale i nám je toto zaslíbené. Zaslíbené a prorokované. Ezechiel to tuším byl, kdo vyřizuje příslib od Hospodina. Příslib o novém srdci a nové mysli. (Ezech 36.26)
- Ano Pane Ježíši, to bych chtěl, přesně kvůli tomu jsem sem přišel. Ale jak se to může stát? Vždyť už jsem starý. Mám zaběhlé způsoby žití, myšlení, vyjadřování a jednání! –
- Neboj se, nemožné u lidí je u Boha možné. Co se narodilo z těla je tělo. Ale z Ducha, z Ducha Božího, to je to, o co ti jde!“ –
„Jak se to může stát i mně?!“
- Ty to nevíš? A to jsi učitel zákona Božího? Léta sedíš pod kazatelnou nebo sám kážeš? Věř ve mě, říká mu Ježíš. Věř mně víc než sobě. Věř mně víc než tomu, co vidíš. Tak jako kdysi na poušti. Věř mně a budeš žít. Nejen biologicky. Ale tak, že se za své činy už nebudeš muset stydět. Ani před lidmi, ani před Bohem. „Věr v Pána Ježíše Krista a budeš spasen.“ Věř a zavěs se do Něj. Na rozumnost svou nespoléhej, na činy své se neodvolávej, přestaň věřit sám sobě a věř Jemu. Jen Jemu. Ježíše vpusť do svého života tak, aby byl tím prvním i posledním v něm. Všechno ve všem. Posadím ho na trůn každičkého dne. Sám Ježíš Kristus se stane mým novým srdcem, moji novou myslí, mým novým životem.
Nejen Nikodém dostal tuto radu. Dostáváš ji dnes i ty, který zde sedíš. Obrať se k Němu. K Ježíši celým svým srdcem. Rozhodni se pro Něj zcela a udělej to ještě dnes. V tuto chvíli. Tady a na tomto místě. Otevři mu své srdce, ať může vstoupit Král slávy. Kdo je to ten Král slávy? Hospodin sám. Pán Bůh všemohoucí ve svém synu Ježíši Kristu v moci Ducha svatého. Tak se znovu narodíš. Nové srdce, nová mysl, jiný duch, správné činy a pravdivá slova. Vše bude nyní On sám. Spasitel a Pán, Ježíš Kristus. On říká: „všechno tvořím nové.“ Všechno a ve všem. Pak naše slova budou pravdivě vycházet ze srdce a budou to slova, za která se už nebudeme stydět. Slova, podle nichž se dá žít. Tak jak je Pán Ježíš učil: „jako ten, kdo má moc...“ Amen.
/
Píseň pro děti
