12. 9. 2012
http://www.youtube.com/v/XIhEd68ZDWM&feature=player_embedded&hl=en&fs=1
Když jdeme v neděli do kostela, neseme si každý s sebou svůj uzlíček událostí a zážitků uplynulého týdne. Někdy je to balónek radosti, někdy je to těžké zavazadlo zklamání či tíživých obav. Nejhůř je na tom ten člověk, který místo s důvěrou k Bohu přichází do kostela vnutit Pánu Bohu svou vůli.
Netrpíme snad i my podobnou nemocí? Pokud vše jde podle naší vůle, jsme odevzdaní do Boží vůle, ale jak to jde jinak, začneme reptat, začneme se bouřit. Stále znovu se musíme učit brát to, co nemohu změnit, tak jak to přichází, v důvěře, že Boží láska umí obrátit k dobrému to, na co mé síly nestačí
"Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mě a pro evangelium ztratí, zachrání si ho." Mk 8, 27-35
Ježíš není opravář porouchaného systému, který jeho předchůdce špatně zkonstruoval. Ježíš neopraví svět tak, aby nyní fungoval bez problému hříchu. On vstupuje do bolesti tohoto světa, stává se jedním z nás. Avšak pravidla hříchu a zla boří svojí poslušností vůči Otci. To je důvod našeho vykoupení. Proto nejen předpovídá své utrpení, ale také ukazuje následování skrze kříž jako cestu k reálnému štěstí.
24.
neděle v mezidobí
EVANGELIUM
PETROVO VYZNÁNÍ A PŘEDPOVĚĎ UTRPENÍ
Mk 8, 27-35
Ty jsi Mesiáš . . . Syn člověka musí mnoho trpět
Ježíš vyšel se svými učedníky do vesnic u Césareje Filipovy. Cestou se ptal svých učedníků: "Za koho mě lidé pokládají?"
Řekli mu: "Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za jednoho z proroků." Zeptal se jich: "A za koho mě pokládáte vy?" Petr mu odpověděl: "Ty jsi Mesiáš!" Tu je přísně napomenul, aby to o něm nikomu neříkali. Potom je začal poučovat, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a po třech dnech že vstane z mrtvých. A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat. On se však obrátil, pohleděl na učedníky a pokáral Petra: "Jdi mi z očí, satane! Neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské." Zavolal si lidi i své učedníky a řekl jim: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mě a pro evangelium ztratí, zachrání si ho."
Jdi mi z očí, satane
Výklad Petrova vyznání u Césareje Filipovy zaujme z psychoanalytického hlediska coby příklad neuroticky motivovaného zapomínání. Katolíci si s radostí vzpomenou na Petrovo slovo o mesiášství a přitom potichu zapomenou, že byl pojmenován "satan", tedy Boží odpůrce. Toto místo zálibně komentují evangelíci proti papežství, aniž by si dali práci doložit naprosto jednoznačnou povahu Petrova primátu, kterou vidíme u všech čtyř evangelistů. Jistě, Petr není pozdější instituce papežství, ale přece... Kdy se Petr stává satanem? V momentu, kdy Ježíš "mluví otevřeně" (Mk 8,32), kdy ukazuje něco z tajemství spásy, které se vztahuje na jeho osobu. Pro tajemství nemá praktický Petr pochopení. Mesiáš mu splývá s mnoha jinými věcmi, mnohem zajímavějšími: proměněním vody ve víno, nasycením zástupů, léčitelskou mocí. Jistě také plánoval s Ježíšovou pomocí vyhnání Římanů a ustavení židovského národního státu. To poslední se sice uskutečnilo, ale asi jinak než by si to tehdejší poddaní Římanů představovali. Ježíš udělá zajímavou věc: nejprve se podívá na učedníky, až pak napomene Petra. Ten si ho vzal stranou a mluvil k němu tajně (Mk 8,32). Ježíš udělá pravý opak. Zavolá si ostatní, podívá se na ně a přede všemi pokárá Petra (Mk 8,33). Tak se Kristovy církve většinou nechovají, a ta římská už vůbec ne. Její tajnosnubné jednání, dokonce i v případě jasných trestných činů, ... má mnoho společného se stylem Petrova tajnůstkaření. "Je to satanské", řekl by evangelík a koneckonců každý normální člověk. A mají pravdu: vždyť my, římští katolíci, stavíme na Petrovi.
