Evangelisté Matouš a Marek shodně popisují dvě události zázračného nasycení davů. Jan, z jehož evangelia jsme dnes četli úryvek, je skromnější, a popisuje pouze jednu tuto událost, přesto ale na ni klade důraz, protože nikde jinde nepíše o tak velkém množství lidí, které Krista následuje.
Ježíš vzal chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se najedli, řekl učedníkům: „Seberte zbylé kousky, aby nepřišlo nic nazmar!“ Sebrali je tedy a bylo to plných dvanáct košů kousků, které po jídle zbyly z pěti ječných chlebů. Viz Jan 6,1-15
Je celkem zajímavé, jak celá událost připomíná události ze Starého zákona, kdy Mojžíš vystupuje na horu Sinaj. Ježíš také vystoupil na horu, jako by byl novým Mojžíšem. Ježíšova otázka k Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?“ zase nápadně připomíná otázku, kterou klade Mojžíš Hospodinu na poušti, když Židé nadávají, že mají hlad: „Kde vezmu maso, abych je dal všemu tomuto lidu?“ Ježíšova otázka je mírnou provokací, je v ní totiž ukryta výzva k víře. Když podrobněji čteme evangelia, můžeme si všimnout, že Ježíš si daleko více cenil těch, kteří věřili, že zázrak může vykonat, než těch, jejichž víra byla zázraky vyvolána či podnícena.
Na dnešním evangelijním příběhu je pěkně, že nám naznačuje, že nevadí, když toho nemáme mnoho. Učedníci měli k dispozici také jen pět ječných chlebů a dvě ryby. Podstatné je, komu to svěříme. Pokud to svěříme Kristu, tak může dojít k rozmnožení či navýšení. Z tohoto rozmnožení pak nemáme zisk jenom my, ale i všichni ostatní.
O co se máme s Kristem rozdělit my? Logická odpověď zní, že o to, čeho máme málo. To, čeho se nám většinou nedostává, je v naší uspěchané společnosti čas. Jeden autor biblických apokryfů parafrázuje příběh o rozmnožení chlebů a ryb následujícími slovy: „Je tu jeden chlapec, který má pětkrát 15 minut a dvě hodiny, ale co to je pro tolik uspěchaných lidí, kteří se stále dívají na hodinky, když Ježíš mluví. Pak vzal Ježíš minuty vzdal díky a rozdělil sedícím, stejně i hodiny, kolik kdo chtěl … potom posbírali nalámané minuty, které zbyly a naplnily dvanáct košů po třiceti dnech.“ Zkusme se i my dnes rozdělit s Kristem o svůj čas, možná budeme překvapeni.
http://www.konzbul.estranky.cz/clanky/aktuality/zazrak-a-cas---17.-nedele-v-mezidobi-b.html
17.
neděle v mezidobí
Dnešní neděle nás uvádí do tématu církve shromážděné kolem eucharistie. Učedníci jsou vyzváni sebrat zbylé kousky. Chvíle sbírání kousků je pro ně příležitostí uvědomit si detail, který většině uniká: Ježíš dává ještě mnohem víc, než člověk bezprostředně potřebuje. Ježíš je mnohem víc, než zázračný řešitel aktuálních nedostatků. Koše plné kousků zbylé po zázraku rozmnožení chlebů jsou příležitostí pro všechny, kdo jdou za Ježíšem, aby dospěli k tomuto „víc“. Tím, že koše zůstaly na místě jakoby „nedořešené“, jsou příležitostí i pro nás, kteří jsme nebyli v zástupu nasyceném pěti chleby a dvěma rybami nějakého galilejského chlapce. My totiž máme možnost sbírat kousky každodenních malých darů a milostí a za nimi vidět „víc“ – vidět toho, kdo je jejich původcem.
https://web.archive.org/web/20150415113746/http://www.paulinky.cz/Inspirace/E-nedele/2009-07-26
EVANGELIUM
Jan 6, 1-15
Ježíš rozdělil sedícím, kolik kdo chtěl.
Ježíš odešel na druhou stranu moře Galilejského neboli Tiberiadského. Šel za ním velký zástup, protože viděli znamení, která konal na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Bylo krátce před židovskými velikonočními svátky. Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, jak k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: "Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?" To však řekl, aby ho zkoušel, protože sám dobře věděl, co chce udělat. Filip mu odpověděl: "Za dvě stě denárů chleba jim nestačí, aby se na každého aspoň něco dostalo." Jeden z jeho učedníků - Ondřej, bratr Šimona Petra mu řekl: "Je tu jeden chlapec, ten má pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale co to je pro tolik lidí?" Ježíš řekl: "Postarejte se, ať se lidé posadí!" Bylo pak na tom místě mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. Potom Ježíš vzal chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se najedli, řekl učedníkům: "Seberte zbylé kousky, aby nepřišlo nic nazmar!" Sebrali je tedy, a bylo to plných dvanáct košů kousků, které po jídle zbyly z pěti ječných chlebů. Když lidé viděli znamení, které udělal, říkali: "To je jisté ten Prorok, který má přijít na svět!" Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho prohlásili za krále. Proto se zase odebral na horu, úplně sám.
To konkrétně znamená, že práce jako služby, lékaři, hasiči a jiní, například lidé pracující pohostinství, v kině apod., kteří jsou pro fungování naší společnosti v ten konkrétní den nezbytní, mají oprávněnou omluvu od zachování nedělního klidu. Ale na druhé straně je potřeba vědět, že nejsme osvobozeni od vztahu k Pánu Bohu, je potřeba se samozřejmě snažit, i přes to, že nejdu na mši, protože musím do práce, prožít tento den jako Den Páně. A to je moc důležité. Tento den má totiž mnoho zvláštních milostí, které by nám jinak unikly. Další věc pak je, že víra, jako vztah k Pánu Bohu potřebuje komunikaci a bez ní by se pomalu tento vztah, naše víra, vytrácela. Je to tedy jako v každém mezilidském vztahu, nakonec i v manželství. Někdy je třeba se do té komunikace prostě dokopat, jinak hrozí, že si pak s Pánem nebudeme mít co říct. Nedělní mše je tedy to nejmenší minimum, které církev svým věřícím doporučuje a je to nutné k „přežití“ našeho vztahu víry, důvěry v Pána. Pokud tedy neprožívám neděli jako Den Páně, není to dobré. A to i tehdy, když třeba nemohu jít do kostela.
A dále je dobré pamatovat i na to, a zase o tom mluví Katechismus, abychom se v neděli pokud možno věnovali i vzdělávání ve věcech náboženských a duchovních. Je to tedy dobrá příležitost si něco zajímavého přečíst. Ať už se jedná o Katolický týdeník, nebo jiný časopis, něco třeba i z Katechismu a podobně. Náboženská výchova by u nás rozhodně neměla skončit poslední hodinou náboženství. A víme, že v jiných církvích mají třeba tzv. Nedělní školu. My ji nemáme, ale je dobré se tomu věnovat trochu aspoň soukromě.
Tak tedy přeji všem, abychom v tomto období dokázali nabrat potřebné síly a nezapomínali přitom ani na Pána Boha.
https://martinsmid.signaly.cz/1207/kazani-o-16-nedeli-v
