Čtenářský koutek
pro duši
"K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím ho znázorníme? Je jako hořčičné zrnko: Když se zasévá do země, je menší než všechna semena na zemi, ale když je zaseto, vzejde a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny; vyžene tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jeho stínu." Mk 4, 26-34
Podobenství mají pomoci, jde o obraznou řeč a nelze je tedy vykládat doslova. Boží království tedy není ani člověk ani semeno, ale „je to s ním podobně jako když…“ Tato přirovnání však jasně ukazují jedním směrem: nenechme se vylekat tím, že jsme příliš malí, že naše síly jsou chabé, že mezi námi nejsou ti nejlepší ze světa… Boží království má jiná pravidla!
http://www.vira.cz/Nedelni-liturgie/11-nedele-v-mezidobi-cyklus-B-1.html
http://www.youtube.com/v/PTJj94OXK2s&feature=fvwrel&hl=en&fs=1
11.
neděle v mezidobí
EVANGELIUM
Mk 4, 26-34
Je menší než všechna semena a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny.
Ježíš řekl zástupu:
"Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe přináší plody: napřed stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu. Když pak se ukáže zralý plod, hned člověk vezme srp, protože nastaly žně."
Řekl také: "K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím ho znázorníme? Je jako hořčičné zrnko: Když se zasévá do země, je menší než všechna semena na zemi, ale když je zaseto, vzejde a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny; vyžene tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jeho stínu."
Mnoha takovými podobenstvími jim hlásal ( Boží ) slovo, jak to mohli pochopit. Bez podobenství k nim nemluvil. Když však byl se svými učedníky sám, všechno vysvětloval.
Ve stínu velkého stromu.
Ne každé „slovo, které vychází z Božích úst“ (viz Dt 8,3; Mt 4,4), nám hned musí předkládat hotové instrukce jako GPS navigace. Právě proto, že je živým slovem živého Boha, vyžaduje si trpělivé naslouchání a pravidelné pohostinné přijímání a má právo někdy zdánlivě mlčet. Není třeba z něj násilím něco tahat, podobně jako není třeba vytahovat rostlinu ze semena.
Avšak pokud mu někdo neděli co neděli a den co den bezvýhradně otvírá své srdce a ať spí, nebo je vzhůru, ve dne i v noci, jej celým svým bytím „objímá“, podobně jako zem „objímá“ zaseté semeno, takový člověk pocítí, že toto semeno v něm klíčí a roste a přetváří jeho smýšlení i konání.
Podobenství o zasetém semenu a o hořčičném zrnku tedy není o tom, co máme dělat, ale ještě o něčem hlubším. Neukazuje prstem: „Toto dělej a toto nesmíš,“ ale velmi přesvědčivě naznačuje, co má být základem každého našeho počínání. Totiž, ještě dřív, než přiložíme ruku k jakémukoliv dílu, má v našem nitru vyrůst a působit mentalita Božího království, tak jako ze zrnka vyrůstá strom a ze semena stéblo s klasem. Všechno, co konáme navenek, pak bude pouze samozřejmým důsledkem, jako ti ptáci, kteří samozřejmě rádi hnízdí ve stínu velkého stromu.
http://www.paulinky.cz/Inspirace/E-nedele/2009-06-14
K úvaze:
Aktivismus je „nemoc století“, a to i pro křesťany. Tato podobenství rozhodně aktivismus nepodporují. Ale nedovolují také sladké nicnedělání nebo postoj, který by byl neodpovědností. Vedou k víře; je třeba uvěřit, že je zaseto a podle toho si počínat. Nad kvalitou setby není třeba mít pochyby. Nesmí se ale zapomenout, že má vyrůst to, co Bůh zasel, ne to, co si člověk naplánoval sklidit!
http://www.pastorace.cz/Kazani/11-nedele-v-mezidobi-B-Stul-slova-Ales-Opatrny.html
PŘÍMLUVY – VŠEOBECNÁ MODLITBA VĚŘÍCÍCH
11. neděle v mezidobí B
S vědomím své nepatrnosti, ale s vírou, že každé dobré dílo je v Božích rukou a v něm má svůj cíl, se modleme za celý svět a v upřímné pokoře říkejme: Pane, smiluj se.
• Prosme za všechen putující Boží lid, zvláště za ty církevní obce, které jsou jen malým hloučkem.
• Prosme za všechny, kdo se snaží druhé chápat, respektovat a milovat a svým viníkům odpouštět.
• Prosme za děti a mladé lidi, především za ty, o které nikdo nepečuje.
• Prosme za ty, kdo se namáhají, ale není jim dopřáno vidět plody jejich práce.
• Prosme za lidi, kteří si připadají bezmocní, jsou v koncích se svými silami a nemohou dál.
• Prosme za ty, kdo jsou blízko smrti, zvláště za ty, kdo v ní spatřují beznadějný konec všeho.
• Prosme jedni za druhé a svěřme Pánu všechny své starosti i potřeby svých blízkých a přátel.
Pane, ty posiluješ to, co je slabé. Proto věříme, že můžeš vyslyšet i tyto naše modlitby. Tobě buď chvála na věky věků. Amen.
http://www.brevnov.cz/soubory/primluvy/nedelni/mezidobiB/priml_Bnm11.pdf
