V křesťanském umění se se symbolikou Trojice poprvé setkáváme již ve 4. století. Na sarkofágu, který je možné spatřit v Lateránském muzeu, je Nejsvětější Trojice představena v podobě tří lidských osob. V bazilice sv. Pavla v Římě se setkáváme s jiným symbolem z 5. století: Bůh Otec jako lidská osoba, Syn Boží v podobě beránka a Duch svatý v podobě holubice. Pozdějším symbolem je trojúhelník, který je často obklopen sluncem, jež je vyjádřením Boží přirozenosti. Velmi starým symbolem Nejsvětější Trojice je „triangl", který jáhen zapaloval na Bílou sobotu v obřadu posvěcení světla. Jedná se o tři svíce umístěné na třech větvích jedné tyče. Rovněž starobylým symbolem je písmeno Y, které tvoří tři stejná ramena. Komplikovanějším, ale více výmluvným symbolem, jsou tři kruhy v trojúhelníku umístěné tak, že se navzájem prostupují. Od 12. století se velmi rozšířil následující symbol: Bůh Otec v podobě starce sedícího na trůnu, Syn Boží rozepjatý na kříži, jenž je opřen o kolena Boha Otce, a Duch svatý v podobě holubice.
http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=63
Boh sa so mnou stretáva nie ako Otec, ale ako Syn a môj brat – čo sa javí – nepochopiteľne a zároveň nanajvýš pochopiteľne – ako dvojitosť v Bohu, Boh ako „ja" a „ty" v jednom. Za touto novou skúsenosťou Boha ako tretie nasleduje zážitok Ducha, prítomnosť Boha v nás, v našom vnútri. A opäť sa ukazuje, že Duch nie je totožný ani s Otcom, ani so Synom, a predsa nevytvára niečo tretie medzi Bohom a nami, ale je spôsobom, ako s nami Boh prichádza do styku, ako k nám vstupuje, takže je v človeku, a hoci je v jeho najvnútornejšom vnútri, predsa je nekonečne nad ním. Kresťanská viera mala teda na ceste svojho dejinného rozvoja do činenia s Bohom v tejto trojakej podobe.
http://www.faralutise.eu/index.php/duchovna-obnova/634-joseph-ratzinger-o-najsvatejsej-trojici
Slavnost
Nejsvětější Trojice
Víra v jednoho Boha ve třech Osobách je jedním z nejzvláštnějších prvků křesťanství. Žádné jiné náboženství toto tajemství nepředkládá k věření. Existence Nejsvětější Trojice je dogmatem naší víry. Pouhým lidským rozumem bychom nedošli k této pravdě, zjevil nám ji Kristus.
http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=63
...
Pozvání ke stolu
Křtem jsme získali pozvání ke svatému stolu. Volné místo u stolu je připraveno pro nás. S bázní Boží, vírou a láskou, přistupte k účasti na kalichu (liturgie sv. Jana Zlatoústého). A díky činnosti Ducha Svatého se staneme tělem Kristovým a syny a dcerami Otce.... Víme, kdo jsme, protože nám bylo dáno poznávat Boha. Naše skutečná osobní identita je naplněna v našem vztahu s Bohem (podrobně viz např. 2. kap. Gaudium et spes).
http://www.cestykatecheze.cz/casopis/2009-2/Ikona-Trojice.html
EVANGELIUM
Jan 3,16-18
Bůh poslal svého Syna, aby svět byl skrze něho spasen.
Ježíš řekl Nikodémovi: "Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.
Človek si od malička rád skrýva dajaké to tajomstvo. Tajomstvá majú deti, dospievajúci mladík či dievča a takisto aj dospelý človek. Tajomstvá si v sebe držíme a len tak ľahko ich nikomu nezveríme. Dokonca mnohí ľudia so svojimi tajomstvami aj zomierajú. A teraz povedzte, keď má každý človek dajaké tajomstvo, prečo by ho nemohla mať aj naša viera?
Práve v dnešný deň všetci stojíme pred najväčším tajomstvom viery – pred tajomstvom Najsvätejšej Trojice. Upozorňujú nás naň dnešné čítania a aj texty, ktoré ponúka liturgia. Buďme však úprimní: Aký je náš postoj k tomuto tajomstvu? Čo veríme a vyznávame, keď rozprávame o Trojjedinom Bohu?
Tajomstvom Najsvätejšej Trojice veríme a vyznávame, že Boh je iba jeden, ale sú v ňom tri Osoby: Otec, Syn a Duch Svätý. Nie sú to však traja bohovia, ale len jeden nerozdielny Boh. Táto pravda je zreteľne zjavená vo Svätom písme, a teda nieto o nej žiadnych pochýb.
Buďme vďační Najsvätejšej Trojici, v mene ktorej sme boli pokrstení, v mene ktorej nám kňaz udeľuje rozhrešenie, vysluhuje sviatosti a Cirkev nás raz bude aj odprevádzať na večnosť.
Možno ste čítali román Malomocný kráľ, v ktorom sa opisuje porážka jednej križiackej výpravy. Nad rozpáleným bojiskom stojí sultán, naplnený radosťou z víťazstva. V hlave mu aj napriek tomu víria rozličné myšlienky a vyprovokujú ho k otázke: Boh opustil kresťanov alebo kresťania opustili Boha? A odpovedá si: Kresťania zabudli na Boha, z ich presvedčenia zostali iba heslá a osobné záujmy.
Z tejto príhody pre nás plynie poučenie: Boh nás neopustí, pokiaľ my neopustíme jeho, lebo on nás miluje aj vtedy, keď my prestaneme milovať jeho. Nikdy sa neodvráťme od Boha a pričiňme sa, aby naša duša, až skončí svoju pozemskú púť, vrátila sa čistá do náruče Trojjediného Boha.
http://www.trojica.sk/kazne/a_04_05/cr/trojica.html
