17. 12. 2013
Všeobecne je známe, že 25. decembra slávili naši pohanskí predkovia zimný slnovrat. Slávili vlastne nový začiatok, návrat slnka a pribúdanie svetla. Nepoznáme presný dátum Ježišovho narodenia, z údajov v Biblii vieme len toľko, že sa narodil medzi rokmi 6 až 4 pred n. l. Kresťania o 300 rokov neskôr vybrali 25. december ako sviatok Ježišovho narodenia symbolicky. S Ježišom ako Kristom chceli sláviť naozaj nový začiatok, zrodenie nového života každého z nás.
Hle, dítě se nám narodilo, syn je nám dán, vládu má na svém rameni a dostal jméno
Podivuhodný rádce, mocný Bůh, Věčný otec, Kníže pokoje… Iz 9, 1-3. 5-6
Dítě v nás
Psychologové dnes hovoří o dítěti, které ve svém nitru nosí každý z nás. Každý z nás byl jako dítě někdy zrazen nebo zklamán ve svých nadějích a tužbách po bezpodmínečné lásce. Jako dospělí se musíme s tímto poraněným dítětem v nás potkat a převzít za ně odpovědnost, pečovat o ně a hojit jeho rány. Nesmíme však u tohoto zraněného dítěte zůstávat, musíme dál, nechat se zavést k Božímu dítěti, které existuje také v každém z nás. Boží dítě je obrazem našeho skutečného, opravdového já. Ví přesně, co nám svědčí. Už v dětství nám ukazovalo cestu, abychom v moři cizoty, nelásky a nepochopení našli místo, kde bychom zůstali nezraněni.
Vánoce nám Boží dítě v nás připomínají. Uprostřed chladného a odcizeného světa lpí to dítě na naší jedinečnosti a vzácnosti. Je přesvědčeno, že to Boží ve mně trvá a že může být vyjádřeno pouze skrze mě. Takové je poselství Vánoc: V hloubi svého srdce nosíš Boží dítě. Když se svému srdci podřídíš, pochopíš, co je pro tebe dobré, co ti svědčí a co na sebe bereš jenom proto, že ti to říkají ostatní. Tvůj život bude opravdovější, jenom když budeš v kontaktu s Božím dítětem. Tvůj život tak získá něco z té bezstarostnosti, kterou se vyznačují děti. Jako poraněné dítě můžeš Božímu dítěti důvěřovat, stejně jako cestě, po níž tě dnes povede k životu i ke skutečnému štěstí. Taková je radostná zvěst dítěte v jesličkách – Boha, jenž mezi nás přišel, vtělený do člověka.
Slavnost
Narození Páně
EVANGELIUM
Lk 2, 1-14
Dnes se vám narodil Spasitel.
V těch dnech vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby se v celé říši provedlo sčítání lidu: To bylo první sčítání a konalo se, když byl v Sýrii místodržitelem Kvirinius. Šli tedy všichni, aby se dali zapsat, každý do svého města.
Také Josef se odebral z galilejského města Nazareta vzhůru do Judska do města Davidova, které se jmenuje Betlém, protože byl z rodu a kmene Davidova, aby se dal zapsat spolu s Marií, sobě zasnoubenou ženou, která byla v požehnaném stavu.
Když tam byli, naplnil se jí čas, kdy měla porodit. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo.
V té krajině nocovali pod širým nebem pastýři a střídali se na hlídce u svého stáda. Najednou u nich stál anděl Páně a sláva Páně se kolem nich rozzářila a padla na ně veliká bázeň. Anděl jim řekl: "Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel - to je Kristus Pán. To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích." A náhle bylo s andělem celé množství nebeských zástupů a takto chválili Boha:
"Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má (Bůh) zalíbení."
Každý deň budú vraj Vianoce...
Takto sa začína pieseň od skupiny Lojzo: „Každý deň budú vraj Vianoce, ticho šepkajú ľudia po vonku. Už sa nám pozlátko ligoce. Čo však ukrýva? Iba kamienok či sladkú salónku?“ Je pekné a zaujímavé, že ľudia si sami pomaličky uvedomujú, že nám nestačí pozlátko a pýtame sa, čo ukrýva. Iba kamienok, na ktorom si vylámeme zuby a po vianočných sviatkoch sme smutnejší, ako sme boli predtým? Ako spomína jeden súčasný herec a moderátor, on vlastne nevie, čo s Vianocami, a tak ich vlastne po Štedrej večeri celé prespí a nikto ho nesmie zobudiť.
Je to fantázia, ako sa sviatky, ktoré boli kedysi plné komunikácie, návštev, radosti, sviatky stretnutí a objatí, zmenia postupne na sviatky, ktoré prespíme, pretože zrazu nevieme, čo s toľkým voľnom. Už sa nám pozlátko ligoce, čo však ukrýva? Stále viac kamienkov a stále menej sladkých salóniek.
Boh nám nedal na Vianoce veľa pozlátka. Vlastne žiadne. Maštaľ. Ale dal nám sladkosť svojej lásky. My sme si spravili pozlátka, a už nevieme, čo ukrývajú. No sladkosť jeho lásky na nás čaká. Preto Vianoce môžu byť skutočne každý deň.
Budeme mít krásné Vánoce, nezávisle na tom, budou-li pod sněhem, či na blátě. Jejich krása závisí jen na tom, jak hluboko necháme vejít Syna Božího k nám, v jakých hlubinách naší duše očekáváme jeho advent. Jak opravdově se Naň těšíme, poznáme podle dárků, jaké jsme ochotni kolem sebe rozdávat. Nemusí být zabalené v dárkovém papíru a ani nemusí mít mašli.
