Liturgie dnešní neděle strhuje posluchače do velice emocionálně silné chvíle. Po nanebevstoupení ztratili učedníci Ježíše z očí. Ztratili oporu a jistotu. Teprve nyní lze naplno mluvit o víře. Co bude dál? Zavřeni v horní místnosti se modlí a prosí o dar, který si sami neumějí představit. Co to znamená Duch svatý, Přímluvce? Úžasná skutečnost Letnic je pro nás již zřejmou. Přesto církev společně s apoštoly vstupuje do modlitby o dar Ducha svatého. Otevírá před Bohem všechna místa, kde je přítomna, a prosí o vláhu milosti. A my se můžeme a máme k této modlitbě připojit
http://www.vira.cz/Nedelni-liturgie/7-nedele-velikonocni-cyklus-A-1.html
Jn 17,1-11a
Ježiš, pozdvihol oči k nebu a hovoril: "Otče, nadišla hodina: Osláv svojho Syna, aby Syn oslávil teba, tak, ako si mu dal moc nad každým telom, aby všetko, čo si dal ty jemu, im darovalo večný život. (...)
Za nich prosím. Neprosím za svet, ale za tých, ktorých si mi dal, lebo sú tvoji. A všetko, čo je moje, je tvoje, a čo je tvoje, je moje. A v nich som oslávený.
Istý pianista povedal: Keď necvičím jeden deň, spozorujem to. Keď necvičím dva dni, poznajú to moji priatelia. Keď necvičím tri dni, spozoruje to moje okolie. A my môžeme dodať, že presne tak je tomu aj s modlitbou. Keď sa nemodlím jeden deň, spozoruje to Boh, keď dva dni, spozorujem to ja sám a keď tri dni, spozoruje to moje okolie. Akonáhle sa vytratí zo mňa Kristov pokoj, ktorý čerpám z modlitby, prejavím sa navonok ako nervózny a podráždený človek.
Koľko ľudí sa však nemodlí mesiace, alebo aj celé roky? Nikdy nechcime medzi nich patriť, ale naopak, snažme sa pripodobniť Ježišovi, ktorý sa pravidelne modlil, lebo potreboval udržiavať kontakt s Otcom. Nájdime si v budúcom týždni čas na Boha a nezabúdajme, že modlitba sú zložené ruky, ktoré prerážajú nebesia.
http://www.trojica.sk/kazne/a_10_11/pn_vn/7_vn.html
7.
neděle velikonoční
EVANGELIUM
Jan 17,1-11a
Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa
Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se: "Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe. Obdařils ho mocí nade všemi lidmi, aby dal věčný život všem, které jsi mu dal. Věčný život pak je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Já jsem tě oslavil na zemi: dokončil jsem dílo, které jsi mi svěřil, abych ho vykonal. Nyní oslav ty mne u sebe, Otče, slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět. Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a mně jsi je dal, a zachovali tvoje slovo. Nyní poznali, že všechno, cos mi dal, je od tebe; vždyť slova, která jsi dal mně, dal jsem jim. Oni je přijali a skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal. Já prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, vždyť jsou tvoji; a všechno moje je tvoje a všechno tvoje je moje. V nich jsem oslaven. Už nejsem na světě, ale oni jsou na světě; a já jdu k tobě."
„Dal jsem vám pít mléko,
pokrm jsem vám nedal."
První list Korintským 3,1 říká: „A já, bratři, jsem k vám nemohl mluvit jako k duchovním, ale jako k tělesným, jako k nedospělým v Kristu." Zde se setkáváme s novým pojmem: tělesný. Korintští věřící byli nedospělí v Kristu; byli tělesní. Proto 2. verš říká: „Dal jsem vám pít mléko, pokrm jsem vám nedal." Jistěže takoví lidé nejsou v duchovních věcech naprosto nevědomí. Jsou však schopni dotknout se jen těch nejprostších zjevení; hlouběji proniknout nedokáží. Jsou tělesní, a proto mohou jen pít mléko, ale pokrm jíst nemohou. Mléko je určeno těm, kteří procházejí první etapou života. To znamená, že takoví lidé mohou přijímat pouze základní křesťanská zjevení. Pokrm je naproti tomu pro dospělé, kteří ho pak přijímají po celý život. Znázorňuje hlubší a závažnější zjevení. Člověk nepije mléko stále; v jeho životě je jen krátké období, kdy je musí pít. Jsou však lidé, kteří tak jako korintští věřící mléko pijí stále. „Neboť… [pokrm] jste ještě nemohli snést. Ale ani teď ještě nemůžete."
http://kdohledanalezne.blogspot.cz/
Bible není jen kniha se stránkami papíru potištěnými slovy či písmeny. Pravou podstatou Bible je duch. Proto každý, kdo tuto knihu čte, k ní musí přistupovat svým duchem; musí ji číst duchem. Duch, o němž hovoříme, je duch každého znovuzrozeného člověka. Tohoto ducha nazýváme „znovuzrozený duch". Ne každý tohoto ducha má. Ne každý tedy může číst Bibli dobře; ti, kteří tohoto ducha nemají, ji dobře číst nemohou. Znovuzrozeného ducha potřebujeme k tomu, abychom se mohli klanět Bohu. Tentýž duch je zapotřebí k tomu, abychom mohli dobře číst Bibli. Bez tohoto ducha nemůže člověk poznat Boha. Bez tohoto ducha nemůže poznat ani Bibli. Možná že jsme se narodili v křesťanské rodině. Bibli jsme pravděpodobně četli ještě dříve, než jsme se znovu narodili, ale nechápali jsme ji. Rozuměli jsme dějinám a faktům zaznamenaným v Bibli, ale samu Bibli jsme nechápali. To nepřekvapuje, neboť Boží slovo je duch. Pokud nebudeme užívat svého ducha, nedokážeme tuto knihu číst. Kdy je člověk schopen začít chápat Bibli? V den, kdy přijme Pána. Od toho dne se pro něj Bible stane novou knihou; začne jí rozumět a cenit si jí. Ačkoliv v ní nemusí porozumět všemu, začne ji milovat. Začne ji číst denně po celá léta. A když někdy vynechá, bude hladovět; bude cítit, že mu v životě něco schází. Bude-li číst Bibli tímto způsobem, začne jí rozumět. Bude jí rozumět, protože je již znovuzrozen. „Co se narodilo z Ducha, je duch" (J 3,6). Měli bychom si spojit Jana 4,24; 6,63 a 3,6: „Bůh je Duch", „Slova, která jsem … pověděl, jsou duch" a „Co se narodilo z Ducha, je duch". Slova Bible jsou duch. Život, který člověk přijímá v okamžiku znovuzrození, je duch, a ke čtení slov ducha je zapotřebí člověka, který má ducha. Teprve tehdy se v něm Bible rozzáří a teprve tehdy mu začne být k užitku.
Nezáleží na tom, jak jsme chytří a vzdělaní; pokud nejsme znovuzrozeni, zůstává pro nás tato kniha tajemstvím. Některý znovuzrozený člověk sice není studovaný, ale ke čtení Bible má lepší předpoklady než neznovuzrozený profesor. Ten první má znovuzrozeného ducha, zatímco druhý takového ducha nemá. Bibli nechápeme pomocí talentu, vědeckého zkoumání či inteligence. Jelikož Boží slovo je duch, může jí rozumět jen člověk se znovuzrozeným duchem. Kořen Bible, sama její podstata, je duchovní. Nemá-li člověk znovuzrozeného ducha, nemůže Bibli porozumět; zůstane pro něj zavřenou knihou.
Představme si, že si někdo dal do bytu elektrickou lampu. Chce ji připojit k síti, ale jedinými materiály, které má, jsou dřevo, bambus a látka; měděný drát nemá. Přestože z elektrárny přichází proud, lampu rozsvítit nedokáže. Je jedno, kolik má ten člověk látky, bambusu a dřeva, protože je nemůže zapojit do elektrické sítě. Jiný člověk nemusí mít žádnou látku, bambus ani dřevo, ale má kousek drátu. S tímto kouskem drátu může lampu rozsvítit, protože drát vede elektřinu. Stejně tak musí mít člověk znovuzrozeného ducha, aby se mohl dotknout Boha. Musí mít znovuzrozeného ducha, aby se mohl dotknout Božího slova.
http://kdohledanalezne.blogspot.cz/
