Počínaje dnešní nedělí se naše pozornost postupně přesouvá od Krista k Duchu Svatému, od Vzkříšeného k jeho Daru. Začíná jistý druh malého adventu v přípravě na slavnost Seslání Ducha Svatého. Kristův příchod se připravoval v průběhu mnoha staletí, od zvěstování proroků až po hlásání Jana Křtitele; příchod Ducha Svatého zvěstoval skrze svůj příslib Kristus. Dalo by se říci, že Ježíš sám byl vlastně předchůdcem Utěšitele: ,A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy.
Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. (...)
Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje,
a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec
a také já ho budu milovat a dám se mu poznat. Jan 14,15-21
Zachovávání přikázání však neslouží ani k tomu, abychom Bohu vyjádřili svou lásku, kterou by jinak „nemohl pocítit". Vždyť ten, kdo stvořil lidské srdce velmi dobře zná jeho zákoutí ještě dřív, než je ono samo odhalí. Zachovávání přikázání je teda spíš „adresou", na níž nás Bůh čeká, abychom ho našli, a na níž nám dokonce nabízí „trvalé bydliště" („Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce" , viz Jan 15,9-10) Říci: „Miluji Boha", ale nemít zájem o jeho přikázání, je stejně jako říci drahé osobě: „Miluji tě", ale nezajímat se o to, kde bydlí, kde ji lze potkat, a už vůbec netoužit po její blízkosti.
http://www.vezmiacti.cz/index.php?page=152
6.
neděle velikonoční
EVANGELIUM
Jan 14,15-21
Budu prosít Otce, a dá vám jiného Pomocníka
Ježíš řekl svým učedníkům: "Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Pomocníka, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy. Svět ho nemůže přijmout, protože ho nevidí a nezná. Vy ho znáte, neboť přebývá u vás a bude ve vás.
Nenechám vás sirotky. Zase k vám přijdu. Ještě krátký čas, a svět mě už neuvidí, ale vy mě zas uvidíte; protože já jsem živ a také vy budete živi. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně jako já ve vás. Kdo má moje přikázání a je zachovává, ten mě miluje, a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec, a také já ho budu milovat a dám se mu poznat."
Byl pozdní večer, první máj, večerní máj, byl
lásky čas, hrdliččin zval ku lásce hlas ...
Dnešní texty mluví o lásce. To je uprostřed měsíce máje velmi vhodné, vždyť máj je od dob Karla Hynka Máchy měsícem lásky - byl pozdní večer, první máj, večerní máj, byl lásky čas, hrdliččin zval ku lásce hlas atd, znáte to.
Jenže, kdo přečetl Máchův Máj do konce, ten dobře ví, že je to spíše horor než báseň o lásce. Stejnému omylu by propadl ten, kdo by chtěl na stejného jmenovatele převést lyrické májové nálady a Janova slova o lásce, o lásce Boží a lásce Kristově či lidské lásce k Bohu.
Slyšeli jsme před chvílí známou Janovu větu: Bůh je láska. Zní to jako pěkná jasná sympatická definice Boha Vzápětí se ale vynoří otázky.a námitky. Boha nelze vtěsnat do definice, protože toho, který je nekonečným Tajemstvím nelze do lidských slov uchopit. Ta kratičká věta není definicí Boha, není to ani nadšené tvrzení,že „láska je božská".
V té kratičké větě jsou dvě slova, která se v lidské řeči běžně vyskytují a tak bychom mohli získat dojem, že jim všichni rozumíme,, když je používáme a navíc že jim rozumíme stejně.
Ale ... slovo Bůh velice dlouho pluje lidskými dějinami jako řekou a za tu dobu na té cestě nabralo nánosy všech možných kultur a způsobů myšlení. Je ovšem zajímavé, že i v našem prostředí, kde je zvykem se spíše ošklíbat nade vším, co s náboženstvím souvisí, toto slovo nevymizelo. Možná že i vás už někdy někdo na ulici zastavil s otázkou, zda věříte v Boha. A pak do svých archů zaškrtli jednu z možných odpovědí - ano, nevím, ne a výsledek pak byl statisticky zpracován a publikován pod titulkem:Jak je na tom český národ s Bohem. Možná že byste v takové situaci také byli v pokušení odpovědět ano, ale asi ne v takového, jak si představujete vy.
Vzpomínáte si ještě, jak se před několika lety valil Prahou průvod hokejových fanoušků a nadšeně skandoval o oblíbeném brankáři:Hašek není člověk, Hašek je bůh. Co tím asi mysleli? Třeba je to tak, že když člověk prožívá něco pro něj skutečně silného, stává se jeho sekulární slovník příliš chudý a spontánně přeskočí do náboženského. Sem patří i ono u mládeže oblíbené vyjádření:to je boží - jakožto výraz nejvyšší chvály a dokonalosti.
Stejně tak je tomu se slovem milovat - je také velmi zprofanované a zatížené lecjakým balastem. Mluvíme-li o lásce, nemusíme nutně myslet totéž.
http://brno1.evangnet.cz/node/105
