Tu pravil Izaiáš:
"Slyšte tedy, Davidův dome! Nestačí vám omrzovat lidi, že omrzujete i mého Boha?
Proto vám dá znamení sám Pán:
Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel (to je 'Bůh s námi')."
Iz 7, 10-14
Bohoslužba slova dnešnej omše začala známym úryvkom z Izaiášovho proroctva. Preto vám sám Pán dá znamenie: Hľa, panna počne a porodí syna a dá mu meno Emanuel! Evanjelista Matúš vysvetľuje, že meno Emanuel v preklade znamená Boh-s-nami. Úryvok z jeho Evanjelia opisuje naplnenie tohto proroctva. Tým Božím znamením je Mária, ktorá vo svojom panenstve porodila svetu Ježiša Krista. Evanjelista dodáva, že to všetko sa stalo, aby sa splnilo, čo Pán povedal ústami proroka.
http://www.faraluky.sk/advent/i38/
Přijď, Pane Ježíši, i když už neexistuje noc,
pouze rozzářená obchodní centra
a rozsvícené neonové hvězdy.
Přijď, Pane Ježíši, i když už neexistuje ticho,
pouze řev vánoční muziky, hulákání reklam
a valící se dav s plnou náručí balíků a balíčků.
Přijď, Pane Ježíši, i když už nenajdeš
nenápadné pastýře, kteří by se ti s úžasem klaněli.
Někteří sice s dojetím zpívají něco o jeslích, slámě a zimě,
ale vzápětí se vrátí do vytopených obýváků ke stolům
přecpaným jídlem, které se stejně vyhodí.
Všechno čeká!
Ne však na Tebe, ale na své konzumenty.
Smiluj se nad námi a přijď, Pane Ježíši.
Nasyť náš hlad, který s každým jídlem ještě víc roste,
a uhas naši žízeň, pro kterou je každý zápoj
pouze nepříjemnou žlučí.
Přijď, Pane Ježíši!
Fernando Filanti (volně zpracováno)
Najväčším nebezpečenstvom, ktoré zakúšajú nábožní ľudia je zredukovanie viery na rad rituálov a formuliek, ktoré možno opakujú s puntičkárskou presnosťou, ale mechanicky a bez vnútornej účasti celého vnútra a vlastného bytia. Niečo, čo prorok Izaiáš vyjadril slovami: Tento ľud si ma ctí slovami a perami, ale jeho srdce je ďaleko odo mňa.
Blížiace sa Vianočné sviatky sa môžu stať pre nás privilegovanou príležitosťou na novú skúsenosť živej viery. Bohužiaľ dnešný sekularizmus vyprázdňuje aj Vianoce z ich posvätnej povahy a atmosféry hlbokého tajomstva pred božským, a redukuje ich iba na očarujúce sviatky a okúzľujúcu atmosféru. Ale čo je horšie: okúzľujúce a očarujúce len v zmysle prirodzenom a nie nadprirodzenom: hovorí sa len o sviatkoch rodinných hodnôt a bohatých tradícií, o sviatkoch zimy a zimného slnovratu, o mágii vianočného stromčeku atď...
Veľmi napomáha tejto obnovenej skúsenosti viery vianočné ticho. Liturgia tiež zahaľuje Narodenie Spasiteľa tichom: tak to vyjadruje najslávnejšia vianočná pieseň Tichá noc, svätá noc. Prežime cez Vianoce to žalmistovo: Zastavte sa a spoznajte, že ja som Boh! Matka Božia je pre nás neprekonateľným vzorom tohto vianočného ticha. Písmo hovorí, že Mária zachovávala všetky tieto veci vo svojom srdci a premýšľala o nich. Máriino vianočné ticho ale nie je jednoduché mlčanie. Je to úžas a klaňanie sa. Je to nábožné ticho! Mária ako prvá kontemplujúc Ježiška v jasliach, sa obrátila k Bohu hymnom ticha! Tak to vyjadruje cirkevný otec sv. Gregor Naziánsky. Vianoce skutočne bude sláviť ten, kto spolu s Máriou aj dnes s odstupom stáročí spočinie pred Spasiteľovými jasľami na kolenách, v adorácii a nábožnom mlčaní!
Ježiš Kristus je stále Emmanuel, Boh-s-nami, ale pre nás sviatostným spôsobom, čo neznamená, že menej reálnym. Teraz počas slávenia svätej omši sa stáva prítomným medzi nami a snami, stáva sa dokonca naším pokrmom. Amen.
http://www.faraluky.sk/advent/i38/
4.
neděle adventní
Poslední neděle před Vánoci přináší v cyklu A pohled na vánoční příběh z matoušovské - Josefovy, "mužské" perspektivy. Nejen Marie, ale i Josef patří do příběhu Ježíšova příchodu. Marie svou "meditativní" otevřeností, Josef svým odvážným činem. Maria syna porodila, Josefovi připadla výsada dát mu jméno, které naplňuje touhu věků: Hospodin vysvobodí. V pravoslavné tradici se čte totéž evangelium i s Ježíšovým rodokmenem a neděle nese název Neděle svatých otců.
http://www.coena.cz/propria/rcl-a/4-nedele-adventni-a/
EVANGELIUM
Mt 1, 18-24
Ježíš se narodí z Marie, zasnoubené s Josefem, synem Davidovým. Slova svatého evangelia podle Matouše. S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z Ducha svatého. Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít. Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: "Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Du-cha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů." To všecko se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroka: 'Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel,' to znamená 'Bůh s námi'. Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k sobě.
Veliká lekce pro nás - jak jedná spravedlivý muž! Mít před svatbou těhotnou snoubenku s někým jiným je rána do vazu, to se zatmí před očima. Vše se zhroutí ... Mohlo to skončit kamenováním a ohromnou zatrpklostí na obou stranách.
Naše zásnuby jsou něčím naprosto jiným než u Židů. Zásnuby Židů měly velikou váhu. (Po vybrání nevěsty, souhlasu ženicha a nevěsty i jejich rodičů, obě strany sdělily, jaký majetek bude mít ženich, jaké věno dostane nevěsta, jaký dar dostane rodina nevěsty, případně také ženich. O ujednání byla napsána zásnubní smlouva. Většinou bylo také dohodnuto datum svatby. (Svatba byla i tehdy veřejným uznáním manželského svazku.)
Zásnuby tedy byly prvním vázacím krokem k manželství. Patřily podstatně k svatbě a byly téměř tak závazné, jako svatba sama. Až při svatbě se nevěsta přestěhovala do domu ženicha. Někdy se zasnoubili lidé i dost mladí a tak doba mezi zásnubami a svatbou bývala delší.
Zrušení zásnub vedlo k vrácení darů, ženich vystavil snoubence propouštěcí dokument. Nevěra mezi zásnubami a manželství byla velikým proviněním. Josef měl Marii opravdu rád, na manželství s ní se těšil. Písmo nepopisuje co přesně se odehrávalo v mysli Josefa, který zjistil těhotenství Marie. Určitě se mu mnoho věcí honilo hlavou. Neurazil se. Nebyl hrr... Nemyslel jen na sebe. Přemýšlel, hledal řešení... Jak jednat správně? Jak Marii neublížit? Vážil pro a proti. Písmo označuje Josefa za spravedlivého. Starý zákon místo "zbožný" používá mnohem výstižnější označení: "spravedlivý". /1 Být spravedlivý i vůči Bohu je pozoruhodný postoj. Vyžaduje porovnávat si své názory s Božími názory, vážit své myšlení a slova. Kdyby Josef začal okamžitě jednat o rozvodu a Marii zažaloval, byl by o manželství s ní přišel. Všimněme si, jaký dopad mají naše rozhodnutí - buď otevřou nebo uzavřou naše další obdarování od Boha. Máme svou odpovědnost.Všimněme si, jak nás Bůh bere vážně. Kdo bere svůj život uvážlivě, kdo poctivě hledá a váží řešení, jedná dobře.
A kdo bere vážně Boha, dočká se Boží pomoci, často velice překvapivé, nečekané, někdy zázračné. Od Josefa se můžeme mnoho naučit. Všimněme si jeho kvalit - uvidíme, proč byl vybrán za tátu Mesiáše. Myslel víc na Marii než na sebe. Mohl pochybovat, zda jej má Marie ráda. Co když má v srdci jiného, co když se víc líbím jejím rodičům než jí? Co když se jí neptali, zda se jí líbím? Nechtěl snoubence ukřivdit. Chtěl ji propustit neveřejně, aby jí nedělal ostudu, chtěl vzít otcovství na sebe, aby Marii nikdo nemohl ublížit nebo jí něco předhazovat.
Pokud by ovšem pokládal Marii za cizoložnici, musel ji udat a při kamenování by po ní musel první hodit kamenem. Josef byl spravedlivý, to vše by musel podstoupit. Znal své povinnosti a bral život vážně. Nenechme se mýlit kýčovitými obrázky. Rozhodně si o něm nemysleme, že by byl rozměklý dobrák. (Z dalších líčení o Josefovi vidíme, že byl rozhodný chlap, žádný trouba nebo naivka.)
Josef byl rozvážným člověkem. Poselství od Boha se dostává tomu, kdo je schopen nést odpovědnost za to, co mu bude zjeveno. Je docela pravděpodobné, že Josef uvěřil Marii, že mu nebyla nevěrná. (V tom případě mě velice těší, jestli se našli dva lidé, kteří si dokázali věřit. A jsem na ty dva hrdý.)
Josef hledal spravedlivé řešení pro Marii.
Nenechal si zatemnit hlavu křivdou, pocitem, že prohrál, že vše ztratil. Hledal pomoc od Boha a nespěchal s označením manželky za mrchu, nespěchal s použitím litery tvrdým způsobem a k ukojení vlastního zranění. Myslel na nejlepší řešení pro manželku. Nechtěl jí za žádnou cenu ukřivdit, ani aby jí bylo ublíženo.
Kdo měří velkoryse, tomu se dostane velkorysosti. Josef nepřišel o nic. Ani o manželku ani o manželství. Navíc oba dostali veliký dar - Mesiáše do rodiny. Směli jej vést a vychovávat a pak se mohli nechat vést jím. Vše měli z první ruky. V míře vrchovaté. Do sytosti se mohli ptát, naslouchat, poznávat. To je dar!! Marie si měla Josefa zač vážit. Věděla: "Takového mužského nemá žádná".
Josef je královskou postavou.
http://dohloubky.cz/index.php?akce=detail&file=vacek-072&search=Mt%201,18-25
Emmanuel WYD 2000 Theme Song
