4. 11. 2011
Kněz se jednou ve škole zeptal: „Děti, kdo je člověkem moudrým?“ a uslyšel odpověď: „Moudrý je ten, kdo hledí dál, než na špičku svého nosu. To mi říkal tatínek, když jsme se šli o prázdninách koupat a já jsem až u rybníka přišel na to, že jsem si nevzal s sebou plavky.
Moudrý člověk myslí dopředu!“
Boží slovo nás dnes chce všechny učit moudrosti. V dnešních nejistých dobách jí máme všichni zapotřebí.
Uprostřed noci se strhl křik: 'Ženich je tady! Jděte mu naproti!' Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: 'Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.' Ale prozíravé odpověděly: 'Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.'
Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: 'Pane, pane, otevři nám!' On však odpověděl: 'Amen, pravím vám: Neznám vás.' (Mt 25, 1 - 13)
Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu."
V těchto posledních třech nedělích budeme číst perikopy z eschatologické řeči (Mt 24-25). Nejistota o čase Kristova příchodu vede k naléhavé výzvě „vytrvat a bdít“. Bdění pak nesmíme chápat jako nečinné vyhlížení, ale jako připravenost – v tom jsou nám moudré družičky příkladem.
K ZAMYŠLENÍ
Je pro mne Ježíš tím, koho čekám a na koho se těším, nebo tím, koho se bojím a raději bych byl od něho daleko? Ženich, který mne zve na hostinu a chce, abych se s ním radoval, nebo zkušební komisař, který v nestřežené chvíli přijde, aby mi překontroloval lampu? Ten, koho nechci propásnout, nebo kdosi daleký, jehož zájmem o můj život si nejsem jistý? Odpovědi na tyto otázky určují orientaci, tvar a kvalitu mého života. Je velký rozdíl mezi tím, jestli důvodem k mé bdělosti je očekávání někoho, na kom mi záleží a komu důvěřuji, nebo strach před někým, koho se bojím jako nebezpečného protivníka!
Behold the Bridegroom
32.
neděle v mezidobí
Slova svatého evangelia podle Matouše
Mt 25, 1 - 13
Ženich je tady! Jděte mu naproti!
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: "Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly.
Uprostřed noci se strhl křik: 'Ženich je tady! Jděte mu naproti!' Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: 'Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.' Ale prozíravé odpověděly: 'Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.'
Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: 'Pane, pane, otevři nám!' On však odpověděl: 'Amen, pravím vám: Neznám vás.'
Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu."
O bdelosti...
„Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“
Právě proto, že nevíme ani den ani hodinu jeho příchodu, můžeme se snadněji soustředit na dnešek, který je nám dán s jeho starostmi, na přítomnost, kterou nám prozřetelnost nabízí, abychom ji prožili.
Kdysi jsem se spontánně obrátila touto modlitbou na Boha. Nyní bych ji chtěla připomenout.
„Ježíši, dej, abych stále hovořila tak, jako by to bylo poslední slovo, které mohu vyslovit. Dej, abych jednala stále tak, jako by to byla poslední činnost, kterou dělám. Dej, abych trpěla stále tak, jako by se jednalo o poslední utrpení, které ti mohu obětovat. Dej, abych se modlila stále tak, jako by to byla poslední možnost, kterou zde na zemi mám, hovořit s tebou.“
Chiara Lubichová
Messiah and the Jewish Wedding!
Nemohu si nejdříve odpustit vysvětlení, co se dělo kolem židovské svatby v Ježíšově době, jaké byly přípravy na ní. Protože Ježíš tuto znalost u svých posluchačů předpokládá a navazuje na ní. Je možné, že jsou mezi námi mnozí, kteří by tento text označili za notoricky známy a o židovské svatbě slyšeli už v Nedělní škole a od té doby několikrát. Ale jsou tady dnes nepochybně i takoví, kteří toto podobenství slyší poprvé. Pro vás tedy aspoň dvě kraťoučké poznámky:
- svatba v Palestině začínala průvodem ženicha a jeho přátel do domu nevěsty. Cestou se k nim připojily družičky. S rozsvícenými lampami měly čekat na ženicha a doprovázet ho, až půjde se svými mládenci do domu nevěsty. Tam potom začalo svatební veselí, které obvykle trvalo několik dní.
- Ježíš používá ve svém vyprávění tento obraz předsvatebních příprav, protože Boží království rád přirovnává k hostině, ke svatbě. Bude to obrovská radost, to společenství s Bohem, které nás čeká, které je před námi. Podle Ježíše žijeme v jakémsi předsvatebním čase a na hostinu se máme pořádně přichystat. Jsme jako ty družičky, které čekají na ženicha a budou moci ženicha, to je Krista, doprovodit.
SMRT JE RADOSTNÉ SETKÁNÍ
Naše lampy mají svítit, až ženich, náš Pán, přijde na svatbu. Co tu má Pán Ježíš na mysli, když říká, že přijde na svatbu s námi? Má na mysli přesně to, čemu jsme zvyklí říkat smrt. Tak nás dnes ujišťuje: Smrt věřícího křesťana je radostná událost, je to radostné setkání s Pánem Ježíšem, je to odchod na svatební hostinu s ním. Proč tedy jsme smutní, když nám někdo zemře, proč pláčeme, proč teskníme? Protože pro nás, kteří tu ještě zůstáváme, znamená smrt rozloučení a loučení je smutná věc. Protože z našich milých zůstane najednou jen studená mrtvola a ta nás odpuzuje. Vidíme rakev, vidíme hrob.
Člověka živého už nevidíme a tak není snadné nad mrtvým tělem věřit v život po smrti. Svatý Pavel má také starost, abychom nezapomněli, jak to je při smrti doopravdy: „Bratři a sestry, nechci vás nechat v nevědomosti o těch, kteří už zemřeli. Nesmíte pro ně truchlit, jako to dělávají nevěřící. My věříme, že Ježíš vzkřísí ty, kdo zemřeli ve víře v něho.“ Není tu hrůza, není tu smutek ani strach ze smrti. To je první poučení z dnešního slova Božího: Smrt věřícího křesťana je radostné setkání s Pánem Ježíšem tváří v tvář. Je to pozvání na svatební hostinu do nebe. Moc pěkně zní to podobenství. Ale je tam i výstraha. Nezaspi to nejdůležitější, setkání s Kristem, svou věčnou blaženost. Zaspali jsme už v životě jistě každý ledacos, a najednou nám ujede vlak. Všichni jsme ospalci jako těch deset panen. Ale pozor, říká dnes Pán Ježíš: nebe si nikdo nevydřímá! Kdo se nepostará o zásobu oleje, kdo si jej neshromáždí dost, dokud je čas, dokud žije, ten na poslední chvíli už pak nic nespraví, ten zůstane sám. Stále máme vyhlížet Pána, zda už přichází. Máme si skládat jeho podobu rys po ryse. Jako kapka po kapce plní olejem nádobu. Zopakujme si trojí ponaučení z dnešního Božího slova: Smrt věřícího křesťana je radostné setkání s Pánem Ježíšem tváří v tvář. Je to pozvání na svatební hostinu do nebe. Kdo se nesnaží setkat s Pánem Ježíšem, poznat ho už na zemi, za svého života, ten se s ním nesetká ani v nebi. Musíme se stále učit dělat dobro, protože celou věčnost budeme moci dál konat to dobro, kterému jsme se naučili, spolupracovat s Ježíšem na vykoupení světa od zla. Není to úchvatná představa? Povězme Pánu Ježíši: Pane, věřím v tebe. Nechci prožít svůj život jako ty ospalé panny, chci shromáždit co nejvíc oleje dobrých skutků. A začnu s tím už dnes.
Říká se, že příležitost dělá zloděje. Proč dávat někomu příležitost a uvádět ho v pokušení? Příležitostí je každá neopakovatelná situace. Nekoupíš-li dnes, koupíš jindy. Co když ale žádaná věc už nebude k dostání? Jedinečná příležitost spočívá ve slůvku "teď". Teď je doba příhodná teď je čas spásy /2Kor 6/. Když přijde ženich, je třeba mít olej v lampě. Jinak se zavřou dveře a k čemu bude olej dodatečně obstaraný? Příležitost je třeba chytit za pačesy. Na vinici si někdo přijde na poslední chvíli, někdo nepřijde nikdy. Proto vybízí prorok Isaiáš, Hledejte Hospodina, když je možné ho najít. Jsou promarněné příležitosti, které se nevrátí. Pán Ježíš nad Jerusalemem zaplakal, protože věděl, že už příležitost k záchraně pominula. (K 558, K 1041)
Mimochodem všimněte si, že ty pošetilé družičky zastihuje příchod Božího království zrovna, když byly na nákupu. Až budete příště někdy ve svém oblíbeném shopping centru nebo alespoň v supermarketu, kam chodíte nakupovat, zkuste si představit, jak byste se asi tvářili, kdyby vás království Boží zastihlo zrovna třeba u regálu s jogurty. Byli bychom připravení, nebo pořádně překvapení?
Ještě je čas své lampy napravit. Máme se nad sebou rozumně zamyslet, jak to s námi je, jak je to doopravdy s tím našim křesťanským svícením. Abychom hloupí nebyli a neusínali s pocitem, že jakousi víru přece máme a více není možné.
„Vaše lampy ať hoří.“ (L 12,35)
Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti, že máš pochopení vůči slabosti naší víry.
Vyznáváme, že jsme jako křesťané slabí a ospalí.
Zároveň však prosíme o rozumnost,
abychom poznávali, k čemu tato naše víra má být,
abychom dovedli být v tomto světě světlem.
Vyznáváme, že jsme jako křesťané slabí a ospalí.
Zároveň však prosíme o rozumnost,
abychom poznávali, k čemu tato naše víra má být,
abychom dovedli být v tomto světě světlem.
Píseň pro děti
