Evangelijní příběh patří k nejsilnějším textům Lukášova evangelia. Vydáme se na cestu, aby naše oči byly otevřeny pro živého Krista. Emauz se od té doby stala symbolem duchovního hledání. Pokud jste na ni vykročili (nebo se k tomu budete třebas někdy v budoucnu chystat), pak si vzpomeňte, že otázky jsou někdy důležitější než kvanta odpovědí. A když se k vám nenápadně připojí tajemný pocestný, určitě ho přemluvte, ať zůstane s vámi.
http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/ranniuvaha/_zprava/568323
Ještě ten den první po sobotě se ubírali dva z učedníků do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů. Hovořili spolu o tom všem, co se stalo.
Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim. Ale jako by jim cosi zadržovalo oči, takže ho nepoznali. Lk 24,13-35
Lokalita Emauzy nebyla s jistotou identifikována. Existují různé hypotézy, což lze chápat jako určité znamení, jež nám dovoluje mít za to, že Emauzy jsou ve skutečnosti všude: cesta, která tam vede, je cestou každého křesťana, ba dokonce každého člověka. Na našich cestách se zmrtvýchvstalý Ježíš stává naším průvodcem, aby v našich srdcích znovu zažehnul plamen víry a naděje a lámal chléb života věčného. V rozhovoru učedníků s neznámým poutníkem zaráží výraz, který evangelista Lukáš klade do úst jednomu z nich: ?My jsme doufali?? (24,21). Minulý čas tohoto slovesa říká všechno: věřili jsme, následovali jsme, doufali jsme?, ale nyní je všemu konec. I Ježíš Nazaretský, který se projevil jako prorok, mocný skutky i slovy, ztroskotal, a my jsme se zklamali. Toto drama učedníků z Emauz je jakýmsi zrcadlem situace mnoha křesťanů naší doby. Zdá se, že naděje víry, selhala. Někdy víra samotná prochází krizí v důsledku negativních zkušeností, které působí dojmem, že nás Pán opustil. Tato cesta do Emauz se však stává cestou očištění a zrání naší víry v Boha.
Také dnes můžeme navázat rozhovor s Ježíšem nasloucháním Jeho Slovu. Také dnes pro nás láme chléb a sám se nám dává jako náš chléb. Setkání se Vzkříšeným Kristem je tak možné i dnes, dává nám hlubší, autentičtější a takříkajíc zocelenou víru, prostřednictvím žáru velikonoční události, víru nezlomnou, protože živenou nikoliv lidskými idejemi, ale Slovem Božím a Jeho skutečnou přítomností v Eucharistii.
Dnes nasloucháme úryvku, v němž nám evangelista Lukáš vypravuje o setkání Vzkříšeného s učedníky, kteří putovali do Emauz. Byli to dva neznámí učedníci, kteří představují každého z nás.
Tato mimořádná pasáž evangelia ukazuje, že slovo Boží obsažené v Písmu svatém, eucharistie a společenství věřících jsou přednostními místy, kde se zjevuje vzkříšený Kristus. Souhrnem toho všeho je eucharistické shromáždění v den Páně! Tam poznáváme a oslavujeme Vzkříšeného jako Živého, jako toho, kdo dává i dnes život těm, kteří k němu přilnou.
EVANGELIUM
Lk 24,13-35
Ještě ten den první po sobotě se ubírali dva z učedníků do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů. Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim. Ale jako by jim cosi zadržovalo oči, takže ho nepoznali. Zeptal se jich: „O čem to cestou spolu rozmlouváte?“ Zastavili se celí smutní. Jeden z nich – jmenoval se Kleofáš – mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo!“ Zeptal se jich: „A co se stalo?“ Odpověděli mu: „Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok, mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a přední mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily: Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli.“ A on jim řekl: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?“ Potom začal od Mojžíše, probral dále všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje. Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál. Ale oni na něho naléhali: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil.“ Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. Vtom se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?“ Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct apoštolů i jejich druhy. Ti řekli: „Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi.“ Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak ho poznali při lámání chleba
|
"Vtom sa im otvorili oči"
(Lk 24, 31)
Predstav si, že si archeológ, ktorý objavil veľkolepé mesto, celé stáročia ukryté v džungli. Alebo detektív, ktorý našiel kľúčový dôkaz potrebný na vyriešenie spletitého prípadu. Alebo vedec, ktorý objaví niečo úžasné, čo revolučným spôsobom posunie hranice jeho vedného odboru. Existuje pár slov, ktorými sa takéto chvíle dajú opísať - ohromujúci, mimoriadny, neuveriteľný!
Podobný okamih zažili aj dvaja učeníci z dnešného evanjelia na ceste do Emáuz. Ježiša už poznali. Vedeli, že Boh ho pomazal za veľkého proroka, učiteľa a uzdravovateľa. Vedeli aj to, že v súvislosti s ním ide o niečo veľmi mimoriadne. Nepochopili však hneď celkový obraz, ani keď Ježiš kráčal s nimi a vysvetľoval im Písma, pričom priamo hovoril o sebe a o svojom poslaní. Pochopili ho až pri lámaní chleba.
V tej úžasnej, povznášajúcej chvíli sa im otvorili oči. Pochopili, že Ježiš je niekým oveľa väčším než len skvelým prorokom. Porozumeli aj tomu, čo pre nich urobil tým, že zomrel na kríži. Aj to, že im daroval všetko - až tak, že sa stal pre nich chlebom. V hĺbke svojho srdca a duše tomu rozumeli: len Boh dokáže niečo také. A pretože jedli chlieb, ktorý Ježiš práve požehnal, aj oni boli zjednotení s Bohom.
Poďakuj sa dnes pri modlitbe Pánovi za to nesmierne a bázeň vzbudzujúce tajomstvo - tajomstvo Ježišovej nekonečnej lásky a pokory. Je pravda, že keď ideš na sväté prijímanie, nevidíš Ježiša v celej jeho sláve. Vidíš len malú bielu hostiu. Ale preto, že Ježiš bol zabitý na kríži, môže byť teraz lámaný ako chlieb. A ako Chlieb darovaný svetu nás všetkých môže zobrať do svojho náručia.
Čo môžeme dať Ježišovi my za tento úžasný dar? Čo viac ež svoju úctu, službu, poslušnosť? Otvoril nám predsa oči a naplnil naše srdce!
|
|
.
|
