23. 3. 2014
Na Květnou neděli bylo v Římě zvykem, že se při obřadech scházeli především mladí lidé. V roce 1984, kdy končil mimořádný Svatý rok vykoupení, se naskytla příležitost uspořádat na Květnou neděli připadající na 15. dubna pouť mládeže, která se stala nejmohutnější poutí Svatého roku. Když papež Jan Pavel II 22. května 1983 na toto setkání mladé lidi pozval, na mnoha stranách zavládlo velké zděšení. Někteří předpovídali, že se setkání změní ve fiasko. Mnozí si mysleli, že mladí vůbec nepřijdou. Když se ale blížily dny setkání, bylo jasné, že do Říma míří na 300 000 mladých poutníků. Tento fakt všechny, snad kromě papeže, naprosto překvapil. Vždyť bylo mnoho důvodů myslet si, že mladí lidé o církev nestojí a že je papež není schopen oslovit. Tak velký počet mladých poutníků vyvolal opravdovou senzaci.... Šlo o záblesk něčeho nového, co se v církvi nečekaně začalo probouzet. Svět byl překvapený, že církev mladé lidi oslovuje a že mladí papežovi naslouchají.
Již 30 let je Květná neděle Dnem mládeže! Drazí mladí, viděl jsem vás, jak jste šli v procesí, jak slavíte Ježíše s olivovými ratolestmi; vidím, jak voláte Jeho jméno a vyjadřujete svoji radost z toho, že jste s Ním! Jste důležitou součástí slavnosti víry! Přinášíte radost z víry a říkáte nám, že máme žít víru neustále s mladým srdcem, vždycky i v sedmdesáti, osmdesáti letech s mladým srdcem! S Kristem srdce nikdy nestárne!
„Hosana synu Davidovu!
Požehnaný, který přichází ve jménu Páně!
Hosana na výsostech!“
Mt 21,1-11
Isaac Newton o Ježišovi napísal:
„Ako dieťa znepokojil kráľa, ako chlapec udivil učencov, ako muž otriasol celým národom i základmi Rímskej ríše. Nenapísal ani jednu knihu, ale knihy napísané o Ňom by sa nevošli ani do najväčších knižníc sveta. Nezložil ani jednu pieseň, ale svojou odpúšťajúcou láskou rozozvučal ľudské srdcia chválou viac ako všetci básnici sveta. Nezaložil náboženskú školu ani vedecký ústav, ale nijaké školy vzdelaných národov sa nemôžu pochváliť toľkými žiakmi ako On. Nezriadil lekársku ordináciu, ale uzdravil viac chorých duší ako tisíce lekárov chorých tiel. Ovládal zákony prírody, chodil po vlnách mora, utíšil búrku, z mála nasýtil veľké zástupy, liečil slovom, kriesil mŕtvych. Nepriatelia Ho nemohli premôcť, ani satan zničiť, ani hrob zadržať. Nad všetkým zvíťazil. Nevelil nijakej armáde, nedobyl žezlom ani piaď pôdy a predsa nijaký vojvodca nemal toľko dobrovoľníkov ako On. Mocou svojej lásky, posolstvom evanjelia pretvoril svet. Veľkí muži sveta prišli a odišli, všetci ľudia sklamali, ale On nikdy a nikoho. Všetci ľudia zhrešili, ale On jediný ostal svätý, večný, dokonalý, najkrajší medzi ľudskými synmi. A ten Ježiš je Spasiteľom sveta, môj Spasiteľ a Príhovorca u Boha. Ak chceš bude i tvoj. Skloň sa pred ním, vyhlás ho za Kráľa svojho života. Zvoľ si Ježiša, lebo nik nie je ako On.“
Nikto iný nemal, nemá a nebude mať takú moc, slávu, výnimočnosť ako Kristus. Napriek tomu Jeho výnimočnosť nebola v tom, že ukázal aký mocný a silný je. Prišiel tak, ako to nik nečakal. Žil, slúžil a zomrel na kríži tak, ako nik nečakal. Všetky ľudské očakávania a predstavy obrátil naruby.
Květná neděle
6. neděle postní
Zemi křižovali na různých válečných strojích různí králové, spravedliví i zlotřilí. Byli a jsou oslavovaní či zatracovaní. Ale jen jeden byl všemi přivítán a pak opuštěn, zrazen, odmítnut a ukřižován. A přesto jeho příběh je plný hlubokého poznání, že tento jeden zvítězil nad smrtí a nabízí život. Připojme se dnes do Ježíšova průvodu, k zástupu a volejme: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“
EVANGELIUM
Mt 21,1-11
(Průvod s ratolestmi)
Požehnaný, kdo přichází ve jménu Páně.
Když se Ježíš a jeho učedníci přiblížili k Jeruzalému a přišli k Betfage u Olivové hory, poslal dva učedníky napřed a řekl jim: „Jděte do té vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco namítal, řekněte: `Pán je potřebuje a hned je pošle nazpátek.'„ To se stalo, aby se splnilo, co bylo řečeno ústy proroka: `Řekněte siónské dceři: Hle, tvůj král k tobě přichází pokorný, sedí na oslu, na oslátku, mláděti soumara.' Učedníci šli a udělali, jak jim to Ježíš nařídil. Přivedli oslici a oslátko, prostřeli na oslátko své pláště a on se na pláště posadil. Veliké množství lidu pak prostřelo své pláště na cestu, jiní sekali ze stromů ratolesti a stlali je na cestu. Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosana synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně! Hosana na výsostech!“ Jakmile vjel do Jeruzaléma, vzrušení zachvátilo celé město a lidé se ptali: „Kdo je to?“ Ze zástupu jim odpovídali: „To je ten prorok, Ježíš z galilejského Nazareta.“
Kráľ Izraela, Syn Dávidov,
Knieža pokoja!
Palmové ratolesti sú symbolom pokoja. Preto bola celá uvítacia ceremónia pri bráne, pokojnou demonštráciou pod dohľadom prísnych Rimanov. Vtedy mu ľudia kričali na slávu: Hossana, požehnaný ten, ktorý prichádza v mene Pánovom! Zrazu zazneli aj výkriky ako: Kráľ Izraela, Syn Dávidov, Knieža pokoja! To už teda boli poriadne náznaky nadšenia a Ježišovi učeníci s nadšením kráčali za Ježišom smerom do centra mesta.
A tu si všimnime, ako Ježiš vníma všetku tú slávu. Nesadol si na koňa, lebo aj on dobre vedel, že kôň bol chápaný ako symbol vojenskej sily. Prišiel na osliatku – to bol dopravný prostriedok chudobných, ťažné zviera. Tým dal všetkým najavo, že neprichádza preto, aby si uzurpoval politickú moc a časné kráľovstvo. Nakoniec, toto posolstvo nám kladie na srdce aj náš nový Svätý otec František.
Ježiš tým naplnil prísľub proroka Zachariáša, ktorý tento Ježišov vstup do mesta predpovedal už dávno: Neboj sa, dcéra Siona. Pozri, tvoj kráľ prichádza na mláďati oslice! Ježiš chce priniesť pokoj a naplniť prisľúbenia dané Bohom.
Kvetná nedeľa je prvým dňom Veľkého týždňa, v ktorom spolu s Ježišom môžeme kráčať krok za krokom až ku krížu. V skutočnosti, až po jeho zmŕtvychvstaní si jeho učeníci spomenú na jeho vstup do Jeruzalema a pochopia, aký druh pokoja vlastne Ježiš chcel priniesť.
Ježiš podobne ako vtedy, prichádza aj dnes. Symbolmi trvalého pokoja dáva najavo, že chce byť prijatý. Nevošiel iba vtedy raz a navždy do Jeruzalema, ale prichádza vždy znova na ceste k nám, smerom k bráne srdca, až do centra nášho bytia.
On neprichádza s násilím, ale s ponukou trvalého pokoja, aký svet dať nemôže. Je to pokoj, ktorý svet človeku nemôže dať, ale zároveň ho nemôže ani vziať! Ježiš prináša pokoj, ktorý vysoko presahuje schopnosti rozumu a je jedným z najväčších Božích darov. Rozum nemôže prekonať hranice, rozum ich len vidí, konštatuje ich prítomnosť v živote človeka, vidí utrpenie a smrť, nemôže však proti tomu nič
Drahí bratia a sestry! My veríme tomu, že náš Pán – Knieža pokoja prichádza aj dnes, vždy znova a znova. Preto sa nebojme a ani nehanbime privítať ho i prijať, veď on sám je našim pokojom, jemu dôverujeme a jeho prítomnosť nám dodáva pocit istoty a šťastia. Hosanna! Požehnaný, ktorý prichádza v mene Pánovom! AMEN
http://www.ke-arcidieceza.sk/mons-bernard-bober-homilia-kvetna-nedela-2013/
