Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Dnešní úryvek je z knihy Přísloví, 9. kapitola, 1.-6. verš. Tuto knihu obecně řadíme mezi poetické a takzvané moudroslovné knihy Starého zákona. Protože většinu knihy tvoří průpovědi připisované Šalamounovi, dostala celá kniha název Šalamounova přísloví.
Knihu Přísloví nelze číst jako běžný obsahový text. Stejně jako u Knihy Moudrosti a Sírachovce se spíše jedná o podobnost se stylem encyklopedickým – nelze jej číst najednou od začátku do konce, spíše se doporučuje studium kratších struktur. Moudroslovná literatura se snaží nabídnout praktické rady, jak žít „dobrým životem“.
Př 9,1-6
Moudrost si zbudovala palác, opřela jej o sedm sloupů. Pobila dobytek, smísila víno, připravila také svůj stůl. Poslala své služebnice volat z vyvýšenin města: Kdo je nezkušený, ať sem přijde, kdo je bez rozvahy, toho chci učit. Pojďte, můj pokrm jezte, víno, mnou nalité, pijte! Nechte dětinství, a budete žít, po cestě poznání choďte!
 
Učením moudřejší
Smyslem studia je nabytí moudrosti. Co je však moudrost? Často si myslíme, že bez vzdělání nemůžeme být v dnešním světě úspěšní. Jsme natolik vtaženi do honby za pomíjitelnými úspěchy, že zapomínáme na význam a cíl skutečného vzdělání. Proto se vzdělání stalo horečnatým zápasem za dosažení akademického postavení, jehož jediným a konečným cílem je finanční zabezpečení.
 
„Pravé vzdělání znamená víc, než jen prohlubování vědomostí v určitém vědním oboru, a víc, než jen přípravu pro pozemský život. Týká se celého člověka po celou dobu jeho existence.“ (Vych 13)
 
William Cowper řekl, že „být vzdělaný ještě neznamená být moudrý“. Pokud nás studium nevede ke Zdroji všeliké moudrosti a spravedlnosti, pokud v nás není jeho mocí obnovovaný jeho obraz, pokud se náš pohled neupírá k věčnosti a pokud svůj život nepodřídíme získaným vědomostem a nabytým schopnostem, nedosáhli jsme skutečného vzdělání, natož moudrosti.
Studium úkolu pro tento týden nám nabízí odpovědi na následující otázky: Co je moudrost a co spravedlnost? Proč jsme Bohem vyzýváni, abychom je hledali?
20.
neděle v mezidobí
 
EVANGELIUM
Jan 6,51-58
 
Ježíš řekl zástupům: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“ Židé se mezi sebou přeli a říkali: „Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?“ Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“
 
Pravá Moudrost dává člověku „srdce schopné rozlišovat mezi dobrem a zlem“ (1 Král 3,9).
 
Jsou chvíle, kdy se dostáváme do různých složitých situací, na nejrůznější křižovatky, kdy na našem rozhodnutí závisí kus dalšího života nebo dokonce život celý. A pak hodně záleží na tom, kterou cestou se vydáme. V takovou chvíli jsme to jen my, kdo máme svůj život ve svých rukou. Viděla jsem dokument Heleny Třeštíkové Katka. Ukazoval několikaletou cestu drogově závislé dívky a pak už ženy. Docela nemilosrdně, ale pravdivě tam byly vidět všechny následky všech těch chybných cest a špatných rozhodnutí, až z toho bylo člověku úzko. A přitom těch rozcestí, kdy se Katka mohla rozhodnout a jít jinudy, bylo mnoho. Stačilo vyjít, a chtít vydržet, jenže ona si vždy neomylně vybrala tu špatnou cestu a svůj život narovnat nedokázala.

Moudrost a hloupost. Dvě cesty, takto zhuštěně nám to předkládá kniha Přísloví. Na každém rozcestí je potřeba zkoušet a rozhodovat se. Rozhodovat se, na kterou stranu se dám, či přijmu pozvání. Starý zákon nás volá k moudrosti, ale pod tou není ukryta jen vzdělanost ani jiné bravurní výkony. Je to stejné, jako v Novém zákoně, kdy hostitel zve a nic nepožaduje. Otvírá náruč a zve ke stolu. Je to hostina, na kterou můžeme přijít, aniž máme nějaké předpoklady, můžeme přijít, i když stojíme daleko, třeba až za městem, mezi ploty. To důležité je, ve chvíli pozvání, pozvání přijmout a nevymluvit se.
 
Hospodin je tím, kdo má pro nás všechny náruč otevřenou. Pro všechny a pořád. To je dobrá zpráva do toho našeho rozhodování. Nemusíme hledat různé jiné hostiny, můžeme přijmout pozvání ke stolu, u něhož je hostitelem Hospodin a kde pozvání nemá hranice. To je to rozhodnutí, na které Hospodin na našich životních křižovatkách čeká. Rozhodnutí se pro moudrou cestu, přijetí pozvání. Rozhodnutí se pro cestu, která nevede do zkázy a stínu, ale do života.